Příběh Danielky, narozené ve 31. týdnu těhotenství
Dne 23.12.2008 po ranní prohlídce u gynekologa jsem byla odeslána do FN v Plzni s vysokým krevním tlakem. Čekání na příjmu před Štědrým dnem se stalo zdlouhavé. Po hodině a půl mi změřili opět tlak, ozvy se jim nezdály. Měla jsem si dát hodinku pauzu a pak přijít. Ještě jsem odevzdala moč a šli jsme se s manželem projít.
Volala jsem kamarádce, že se stavíme později. A přemýšleli jsme o tom, že ještě musíme na nákup do supermarketu.
Když jsem v ordinaci znovu ulehla, přihnal se doktor, že nic natáčet sestra ani nemusí, že se jedná o jasnou preeklampsii.
Já v šoku : “ Co že to je ?! “ Opravdu mi celé těhotenství nic nebylo a příznaky případných chorob jsem neměla nastudované.
( Až na bolení hlavy a noční nespavost od začátku prosince = což prý znamenalo otok mozku 
, jsem prožívala bezproblémové těhotenství )
Po vysvětlení jsem se rozbrečela. Najednou mi bylo zle a moc jsem se bála o holčičku.
Rovnou mne odvezli na porodní sál. Začali mi podávat léky na VKT. Bohužel, maličké se v bříšku už moc dobře nedařilo.
Ve 21.58h se po sekci narodila Danielka,1080 g a 37cm. Viděla jsem to maličké klubíčko v dlaních porodní asistentky. Rozbrečela jsem se, když jsem ji slyšela plakat. Dále si nepamatuji nic. Jen manžela, který se mnou jel výtahem a já mu v polospánku říkala, jak jsem slyšela Danielku plakat.
Manžel ji mohl spatřit za hodinu, když už ležela v inkubátoru. Já zůstala na oddělení JIP 5 dnů.
Cítila jsem se hrozně. Ne jako po porodu, ale po nějaké operaci. Kdy nemůžu vstát, omdlévala jsem, strašně krvácela.
Na stolečku jsme měla fotku naší Danielky. Viděla jsem ji rozmazaně, ale měla jsem z ní radost.
O Vánocích nebyly plánované operace, tak nás leželo na JIP poměrně málo. Sestry milé a ochotné.
I jsem druhý den začala odstříkávat mlezivo a sestry si každé 3 hodiny pro něj chodily. První den vypila Danielka celý 1 mililitr !!!!!
Na JIRP za Danielkou mě odvezl manžel na kolečkovém křesle. Holčičku mi sestry vyndaly a já si ji mohla pochovat.
Takový malinkatý uzlíček. Moc jsem se bála jí dotknout. Jen průsvitná kůžička na kostičkách! Ale když jsem si ji položila na prsa, to teplíčko bylo úžasné!
Během dvouměsíčního společného pobytu v nemocnici Danielka krásně přibírala na váze a hlavně byla zdravá.
Měla jen šelest na srdíčku, který do půl roku zcela zmizel. Kloubní jamky se také vyvinuly. Na očním oddělení máme plánovanou kontrolu ve třech letech.
Svalové napětí pomocí uklidňovacích cviků postupně povolilo. I psycholožka byla z Danielčiných pokroků a výkonů nadšená. Danielka vše dobře zvládá.
Na psychiku byl pobyt ve nemocnici náročný. Ale mohla jsem „spát“ vedle ní, i když dva měsíce byly nekonečné.
Dnes nám MUDr. Dortová na neonatologické ambulanci řekla, že již na žádné kontroly chodit nemusíme.
Danielka je zdravé a bezproblémové dítě, vážící nyní 9,71 kg a měřící 83 cm ( 9.12.2010).
Šťastná maminka Denisa
Příběh Karolínky, narozené ve 26. týdnu těhotenství
Do žádného časopisu, diskuse či nikam jinam jsem nikdy nepsala, abych se podělila o nějaký svůj příběh ze života. Tentokrát však musím. Musím se vypsat a zároveň doufám, že až si tento příběh přečtou čerstvé maminky nedonošeňátek, bude jim o něco lépe. Věřím v to. Zároveň bych touto cestou chtěla poděkovat dost lidem. A tady je náš příběh:
S manželem jsme si miminko přáli. Koncem července 2009 jsme odjeli na dovolenou k moři a z dovolené jsme se už vraceli tři. Byla jsem šťastná (měli jsme za sebou již jeden nezdar), ale moc jsem se bála, aby se to znovu neopakovalo.
V prvním trimestru jsem měla problémy, krvácela jsem a musela jsem být celkem tři týdny hospitalizovaná pro hrozící potrat. Jak jsme si oddechli po tomto období! Pak následovaly triple testy, ty dopadly celkem dobře. Na odběr plodové vody jsem nemusela, jen mi byl doporučen 3D ultrazvuk v Hradci Králové. Tam bylo vše v pořádku a my jsme se mohli konečně radovat z mého rostoucího bříška. To byl konec listopadu 2009. Vánoce se blížily a na ně jsem se moc těšila. Po Štědrém dnu mě občas začalo tvrdnout břicho, ale nic zvláštního a hrozného to nebylo. Až zpětně jsem si uvědomila, že to byla zlá předzvěst.
Příběh Emičky, narozené ve 29. týdnu těhotenství
Náš příběh by pro mnoho rodičů začínal jako ten nejšťastnější den v jejich životě. Ten náš příběh se však od těch mnohých liší a zároveň je mnohým podobný, příběh který začal tím nejšílenějším, co se kdy v mém životě stalo – Narodila se nám dcera. Dcera Ema, veliká bojovnice a ta nejstatečnější holčička na světě. Emička – holčička, jejíž start do života byl hodně uspěchaný.
Náš příběh se začal odehrávat v noci ze 14. na 15. ledna 2010. Byla jsem těhotná a moc se obávala porodu. Nevím proč, ale myšlenka na porod mě děsila snad už od základní školy, kdy jsem si uvědomovala, že ze mě jednou bude matka a já budu muset porodit miminko. Každopádně byl leden, můj termín byl v půli dubna a mně bylo každým dnem hůř. Neustále mě bolela hlava a měla jsem bolesti mezi hrudníkem a břichem, nešlo mi už ani ležet, sedět a spát už vůbec ne!
-
Vyzkoušejte Google Groups
Jste členkou nedoklubka a chcete být v obraze? Zažádejte o členství a vyzkoušejte si nový nástroj pro Vaše přehledné emailové konverzace.
Nedoklubko Navštivte naši skupinu
Dárci a partneři
