Jmenuji se Matěj a narodil jsem se 31. 3. 2008 (29 + 4.tt) u Apolináře. U maminky v bříšku to bylo vcelku fajn, ale mně se tam od 24. tt moc nelíbilo. Snažil jsem se dostat ven, ale jen trošičku jsem zlobil. Nakonec mě přemluvili a já jsem se rozhodl, že s tím příchodem na svět chviličku počkám. Maminka se snažila, ležela, jenže já jsem šikulka a nenechám se nutit být někde, kde se mi nelíbí.

Svým narozením jsem rodiče trošičku zaskočil, ale stejně byli rádi, že mě mají. Vážil jsem 1375 g a měřil 35 cm. Nebyl jsem z nejmenších, ale trochu mě zlobilo dýchání, tak mě lékaři dali do inkubátoru a do nosíku mi dali Cpap. Tvářil jsem se jako by nic, trochu nás pozlobila infekce v bříšku. Maminka a tatínek se ode mě nehnuli a sestřičky nás všechny opečovávaly. Společně s lékaři se nám to podařilo zvládnout na jedničku. A já jsem opět začal dostávat do bříška mlíčko od maminky. Na ARO v inkubátoru jsem byl čtrnáct dní. Postupně jsem začal úplně sám dýchat. A protože jsem šikulka, mohl jsem rovnou na IMP do vyhřívané postýlky. Jediné. co mi ještě zůstalo, byla sondička, protože jsem se neuměl sám najíst. Ale to jsem se také naučil, pomalu, ale jistě. Konečně se mi to podařilo, neuvěřitelně jsem se přejedl. No, když je, tak proč bych si nedal :-) )). Od té chvíle jsem se nedal, papal jsem, rostl a přibíral.

Konečně se přiblížil datum našeho odchodu domů. Bylo 14. 5. 2008 a my jsme mohli domů. Rodiče si mě hrdě vezli domů. Týdny utíkali a já oslavil první narozeniny. Jsem čiperka, celý den se nezastavím. Lezu, chodím okolo nábytku a začínám mluvit. Zatím se mi daří první slůvka , jako je máma a táta, ale oni mají obrovskou radost:-))). Tak to opakuji a moc se u toho směji, aby měli ještě větší radost. Za ten rok jsem byl na několika vyšetřeních a kontrolách. I když se rodiče vždy bojí, všechno dopadlo dobře. V roce jsem dokonce vážil 8300 g a měřil 73 cm. Dnes mi je 14 měsíců a začínám sám chodit. Maminka říká, že jsem lupínek, ale já jsem opravdu moc hodný. Zdravím všechny a ti, co chvátali na svět, tak těm držíme palečky, aby vše dobře dopadlo.

Matěj a rodiče

Maminka Danča je zároveň laickou poradkyní Nedoklubka. Pokud byste si chtěli popovídat, můžete jí napsat na mamuska.danca@seznam.cz. Kontakty na další laické poradkyně najdete zde:

  • Facebook
  • Twitter
  • Add to favorites
  • Email
  • RSS
  • Print
Tagged with:
 
Ke komentování je třeba se přihlásit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Purpurové srdce
K udílení ceny Purpurové srdce vedly členy sdružení Nedoklubko dva důvody. Rádi bychom vyzdvihli a ocenili osobnosti, které se významným způsobem podílejí na péči o předčasně narozené děti. Upřímně si vážíme úsilí a obětavé práce všech lidí pracujících v neonatologickém oboru a oborech příbuzných.Zároveň si však uvědomujeme, že se vysoká úroveň péče, v důsledku nedostatku prostředků, prostor a personálu, mnohde stává neudržitelnou. Proto bychom chtěli širší veřejnosti problematiku předčasného porodu přiblížit z různých pohledů a upozornit na její závažnost. Věříme, že se nám společně podaří posouvat věci tím správným směrem ve prospěch předčasně narozených dětí a jejich rodičů…Více informací o příběhu Purpurového srdce, slavnostním vyhlašování či seminářích, pro vás připravených, se dozvíte na stránkáchwww.purpurovesrdce.cz
Zlatý kulíšek

Soutěž pro tvůrce čepiček, ponožtiček a dalších pomůcek pro neonatologická oddělení. Návody, fotogalerie, kontakty. To vše naleznete na webu Zlatý kulíšek

Mámy pro mámy

Pro rodiče jsou první týdny velice psychicky náročné. Především maminka trpí pocity  beznaděje,  selhání, bezmoci, sebeobviňováním, strachu radovat se z narození miminka. V tento čas se i zdánlivě malá pomoc, může stát v srdci obdarovaného pomocí nezměrnou a projev pochopení a empatie dokáže  nesmírně povzbudit a potěšit. Každý z nás má tuto zázračnou schopnost - udělat lidi okolo sebe šťastnějšími...

...toto je hlavní myšlenkou našeho svépomocného projektu: malými, vlastnoručně vyrobenými dárky potěší  maminky (babičky, děti - kdokoliv, ochotný pomáhat) "zvenku" ty maminky, které zůstávají v nemocnicích s prázdnou náručí a vyděšeným srdcem.