Jak mluvit na miminka v inkubátorech
Vaše miminko nemůže být s Vámi … leží v plastové bedýnce, Vy byste jej moc rádi pochovali, ochránili, zahřáli, ale víte, že to zatím není možné ….
Vaše děťátko potřebuje cítit Vaší blízkost a slyšet Váš hlas. Ale je to nesmírně těžké – odvážit se říkat něžná slůvka uprostřed přetechnizované místnosti, plné blikajících a pípajících, strach náhanějících předmětů.
Rodiče nemocného či předčasně narozeného miminka mají spoustu strachů a nejistot. Rádi bychom jim pomohli trošku aspoň od jednoho z nich, a to obavám, že nejsou miminku dostatečnou oporou a že jsou bezmocní. Slyšet hlas svých blízkých a cítit jejich ruku na svém hrudníčku či čele, to má na miminka a jejich zdravotní stav ohromně silný vliv a rádi bychom alespoň trošku pomohli touhu po společném povídání a kontaktu naplnit. Z této potřeby začala vznikat sbírka Pohádek pro kulíšky.
Největší a ohromnou zásluhu na její přípravě ( právě rukopis chystá k tisku ) , má Edith Holá – blogerka, spisovatelka a nadšený zastánce světa fantazie. Právě díky jejímu nadšení se k výzvě na blog.cz přidaly čtyři desítky dobrých duší, které psaným či kresleným dárkem pomohli knížce ke vzniku.
Největší zásluhu na výtvarnu má Ida Novotná a jsme jí ( a desítce dalších) nesmírně vděční, že se knížka stala ještě více jemnou, podporující, plnou fantazie a čistých příběhů. Rozhovor s Idou si můžete vyslechnout zde http://www.cestyksobe.cz/archiv/2010/archiv-2010/782.html.
Syndrom respirační (dechové) tísně
Syndrom respirační (dechové tísně), RDS
Jedná se o akutní plicní onemocnění postihující až 90% předčasně narozených dětí s porodní hmotností nižší než 1000 gramů. Začíná brzy po porodu, ale může se vyvinou i s odstupem několika hodin. Plíce novorozence nejsou dostatečně zralé a neprodukují surfaktant, což je látka fosfolipidové povahy která vystýlá plicní sklípky, pomáhá je udržet rozepjaté a brání jejich kolapsu. Tvorba vlastního surfaktantu ve fetálních plicích začíná okolo 22. týdne gestace, množství je dostatečné až po 34. týdnu gestace. Nedostatek surfaktantu mohou ale mít i děti narozené v termínu, surfaktant se totiž ničí při zánětu a nebo např. při aspiraci (vdechnutí) plodové vody. U nedonošených dětí, které mají nedostatek surfaktantu v prvních hodinách a dnech po porodu, dochází ke kolapsu alveolů (plicních sklípků), a tím se vytváří v plicích drobná atelektatická (nevzdušná) ložiska, která se postupně zvětšují a tím se zhoršuje výměna plynů. Další příčinou dechových obtíží u nedonošených novorozenců je anatomická nezralost plic, které mají menší množství plicních sklípků a tím i menší plochu pro výměnu plynů. Proto tyto děti nedokážou vyvinout dostatečné dechové úsilí a dýchání je pro ně velmi namáhavé a některé by bez pomoci a léčby dýchaly jen velmi obtížně nebo vůbec. Tento stav bývá často spojen s oběhovou nestabilitou, kdy se nezralé srdce nestahuje zcela adekvátně a miminko není schopné udržet si potřebný krevní tlak k dobrému prokrvování všech orgánů.
Aninka 29tt., 1260g
Jmenuji se Anička a narodila jsem v Českých Budějovicích dne 6. 7. 2003 v 11:55 hod., tedy za pět minut dvanáct, a to doslova. Na svět jsem přišla ve 29. týdnu těhotenství, tedy o 11 týdnů dříve, než bylo v plánu. V posledních týdnech před porodem se mi v mámině bříšku vůbec nedařilo. Maminčina děloha, do té doby můj bezpečný pelíšek, přestala růst, začala se stahovat, a mně se nedostávalo tolik živin a kyslíku, kolik bych potřebovala. Tři týdny se mnou maminka ležela na oddělení rizikových těhotenství a dostávala jednu infúzi za druhou. Léčba ale nezabírala. A to nedělní dopoledne, kdy jsem poprvé jukla na svět, rozhodl pan doktor na základě kontrolního ultrazvuku, že musím rychle ven, neboť mi začíná jít o život. Pamatuji si, jak byla maminka vyděšená, když jí asi o 30 minut později vezl sanitář na operační sál. Neměla ponětí, co se semnou bude po porodu dít a jaké jsou mé šance.
Po svém narození jsem vážila 1260 g a měřila 40 cm. V době, kdy mamince lékaři zašívali operační ránu, jsem už cestovala v převozním inkubátoru na JIP neonatologického oddělení. Hned za dveřmi operačního sálu jsem zahlédla vyděšeného pána, který, jak jsem zjistila později, byl můj tatínek. Ještě týž den se za mnou přišel na JIPku podívat, ale moc času jsme spolu nestrávili, protože páni doktoři a sestřičky měli okolo mě spoustu práce. Vyšetřovali mě skrz na skrz. Moc mě chválili, jak prý si vzhledem ke své nízké porodní váze dobře vedu. Jak se ale říká, nechval dne před večerem. V noci se můj zdravotní stav bohužel výrazně zhoršil. Začala jsem mít potíže s dýcháním a musela jsem být napojena na dýchací přístroj. Lékaři mě uspali, abych nabrala sílu a lépe se se svou nezralostí vypořádala. Maminka v té době ležela na JIP gynekologického oddělení. Od dětské ošetřující lékařky dostala informaci, že jsem dítě těžce nezralé, které muselo být pro dechové potíže napojeno na ventilátor. V dokumentaci stálo: IRDS, těžká nezralost, intersticiální emfyzém.
Maminka se za mnou přišla podívat v úterý dopoledne. Byla to pro ni náročná výprava. Byla velmi slabá, potila se, točila se jí hlava, rána po císařském řezu jí bolela a pálila, a hlavně vůbec nevěděla, zda se má na naše první setkání těšit, nebo se ho obávat. Nedokázala si ani trochu představit, jak vypadám. Když pak spatřila alarmující monitor, několik infúzí, spoustu katétrů a mezi tím vším maličké hubené opocené tělíčko, třesoucí se v rytmu dýchacího přístroje, …byl to pro ni obrovský šok. I navzdory tomu, že sama pracovala dva roky jako zdravotní sestřička na intenzivní péči, situaci nezvládla a omdlela. Read more
-
Vyzkoušejte Google Groups
Jste členkou nedoklubka a chcete být v obraze? Zažádejte o členství a vyzkoušejte si nový nástroj pro Vaše přehledné emailové konverzace.
Nedoklubko Navštivte naši skupinu
Dárci a partneři
