Žabka Evelína

„Kva, kva“, ozvalo se z bahnité mělčiny rybníka.

„Tak už mají naši pulci nožičky, taťko.“ Maminka ropucha se radovala ze svých dětí. „Tamhleta bude Evelína a tohle bude zase Pepík. Tato bude Iva a ten malý bude Lojza. Kva, kva.“

Pulcům se zkracoval ocásek, rostly nožičky a hop, hop z rybníka na břeh. Hurá objevovat svět. A tak malé ropuchy postupně odcházely od maminky do světa. Evelínka rostla a jak už to u holčiček bývá, tak se chtěla líbit. Každý den se pořádně umyla v rybníce a pak šla na procházku okolo rybníka. Cestou potkala mladé kluky – žabáky skokany.

Details