Příběh malé Lidušky narozené ve 23+4 tt, 560 g

Naše cesta k miminku začala v roce 2011, kdy jsem poprvé otěhotněla, čekali jsme dvojčátka-holčičky, ale po 20 týdnech těhotenství jsem pro inkompetenci děložního hrdla potratila. Vzpamatovat se z této ztráty mi trvalo téměř rok. Podruhé jsem otěhotněla o rok později a ačkoli dvojčata v rodině nemáme, čekali jsme znovu dvě miminka – tentokrát kluka a holčičku.

Pan doktor byl velmi zodpovědný a dělal vše pro to, aby případné opakování stejného problému podchytil včas, poslal mě do nemocnice hned v 19tt, kdy se mi začal zkracovat čípek. V Podolí mi udělali cerkláž a po 3 týdnech mě s dávkami magnézia poslali domů. Tam už jsem jen ležela, ale po 2 dalších týdnech steh na čípku prasknul, skončila jsem opět v Podolí, byla jsem 23+2. Ubytovali mě rovnou na porodním sále s tím, že nemohou říct, jestli budu rodit za hodinu nebo za týden. Zastavovali mi kontrakce a dostala jsem kortikoidy na dozrání plic miminek.

Details
Dominicek_

Dominiček 23+6t.t. 740g

Mé těhotenství probíhalo vcelku poklidně.  Miminko jsme si přáli a otěhotnět se nám podařilo ve velmi krátkém čase. Pár dní před očekávanou menstruací jsem už tušila, že jsem těhotná, a těhotenský test mou předtuchu potvrdil. Bylo to 1.6.2009 na Den dětí. Na ten pocit nikdy nezapomenu. Chodila jsem po bytě a pořád si opakovala: „jsem těhotná!“. Vzala jsem telefon a volala svému příteli a ani na ty jeho první slova nezapomenu: „no, nekecej!“. :-) Bylo to zvláštní, najednou se změnil celý svět a já věděla, že dříve či později bud muset s pravdou ven, a to především ve svém zaměstnání.
Druhý den jsem opakovala test znovu a objednala jsem se ke své gynekoložce. Mezitím jsem začala špinit, ale brala jsem to jako součást začátku těhotenství a ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohl být problém. Oči jsem měla stále nalepené na obrazovce počítače a hltala každou informaci o těhotenství.
Z mé první návštěvy gynekoložky jsem odcházela se slzami v očích, těhotenství bylo potvrzeno, gynekologické vyšetření bylo s normálním nálezem, ale mou doktorku znepokojilo „špinění“ a to vyjádřila se slovy: „určitě se nic neděje, ale může to být předzvěst potratu, okamžitě nastupujete na neschopenku-rizikové těhotenství!“. Ihned jsem to volala svému příteli, který mě jako vždy uklidnil svým pozitivním náhledem na situaci.  Ještě ten den jsem musela vysvětlit svému zaměstnavateli situaci, a to jsme chtěli ještě chvíli počkat, než to řekneme okolí! Zároveň mě hřál pocit, že nosím pod svým srdcem stvořeníčko, které miluji už teď. V 6. týdnech jsem poprvé viděla naše miminko na ultrazvuku. Seděl si tam jako v autobuse a skrz ultrazvuk se díval přímo na nás! :-)

Details
ve vane_male

Příběh Emminky, narozené ve 23. týdnu+6 dnů, s váhou 420 g

Emminka se narodila 10. 10. 2009 společně se svým bráškou Honzíkem. Takto brzy přišli na svět po odběru plodové vody, který jsem absolvovala tři dny před začátkem porodu. Emmí byla téměř o polovinu menší než Honzík, a tak měli lékaři podezření, že by s ní nemuselo být něco v pořádku. Tyto obavy se naštěstí nakonec ukázaly jako liché, ale kolotoč štěstí  i neštěstí už byl spuštěn. Porod začal a dětičky musely ven císařským řezem. Přestože byla Emminka tak maličká, ukázala se nakonec silnější než Honzík , který nám na následky všech poškození a předčasného narození po třech dnech zemřel.

Details