O pleskání bosých nožek a klapání kopýtek

Běžíme po modré louce plné bílých peřinek a polštářků, já a můj kamarád. Moje bosé nožky směšně pleskají a jeho bosá kopýtka bez podkůvek klapou. Hrajeme si takhle už dlouho a je nám dobře. Víme, že budeme muset dolů, do zelené, hnědé, ale i šedé, někdy černé, zkrátka do barev. Zatím nemyslíme na to, jak si budeme hrát tam. Bezstarostnou hru přerušilo víření. Otevřel se velký trychtýř a nasál mě do velkého otvoru. Padám po spirále a blíží se malý otvor, nasměrovaný do čehosi neznámého, na které zatím nebyl čas se připravit. Trychtýř mě vyhledal nějak brzy. Možná padám do jeho ústí omylem, ale stěny jsou strmé a směřují k jedinému místu, nedá se už nic vrátit.

Details

Koník jménem Joint

Na jednom statku blízko malé vesnice se narodilo hříbátko. Bylo tak malinké, že se farmář s farmářkou báli o jeho život. Kobylka byla ze svého potomka rozpačitá. Nevěděla, jestli má cenu se o něj starat. Příroda jí říkala že ne. Ale její instinkty ji nutily neodcházet a zahřívat ho. Hříbátko se dokonce pokoušelo od maminky pít, ale nedosáhlo. Kobyle se nakonec podařilo zkroutit tak, že se hříbátko od ní mohlo napít. Farmářka mezitím přinesla deky a hříbě ještě přikryla. Pozorovala postupné slaďování kobylky se svým hříbátkem a byla dojata. Přinesla i mléko a malinkaté hříbátko ještě přikrmovala ze speciální lahve. Pojmenovali ho Joint. Děti si to upravily na Jont a dospělí vyslovovali Džojnt. Po měsíci péče bylo jasné, že nejmenší hříbě na světě přežilo. Joint rostl a sílil. Byl veselý, hravý a velký bojovník. Přesto když byl mezi ostatními koníky ve výběhu tak zesmutněl. Neuměl to co oni a nebyl tak užitečný.

Details