Jak Baxík královský úlovek našel

Byl jednou jeden koršpaněl Baxík. Odmalička byl velmi zvědavý a musel přijít na kloub každé záhadě. Jednou za svou zvědavost zaplatil bolavým bříškem.

Bylo chladné nedělní ráno. Venku byla ještě tma a Baxíkovi páníčci ještě tvrdě spali. Psí kluk se však nemohl dočkat nového dne a kokřích her. Proto se rozhodl, že své páníčky probudí. Nejdřív si nahlas zívl, asi takhle uuuuuáááááááááá. To, aby bylo jasné, že už se mu opravdu nechce spinkat. Když to na páníčky nezabralo, natahal doprostřed pokoje všechny utěrky, kapesníky a ručníky. Když měl hotovo, začal všechny ty hadříky hlasitě cupovat. To páníčka probudilo a vzal Baxíka na ranní procházku.

Details

Jak kos Famfulínek k peří přišel

Jak kos Famfulínek k peří přišel

Byl krásný jarní den a pan a paní Kosovi měli plné ruce práce. V jejich hnízdečku pod horami, které si pečlivě vybudovali na stromě poblíž jednoho malého domku, se jim totiž vylíhli tři malí kosí kluci. Jmenovali se Petřík, Honzík a poslednímu dali jméno Famfulínek. Zatímco Petřík s Honzíkem byli od pohledu statní kosí kluci, Famfulínek přišel na svět jako poslední a nejmenší. Měl malá křidélka, na kterých ne a ne vyrůst peří. To ale kosové potřebují proto, aby mohli létat. Rodiče se o něj starali, jak jen mohli, ale Famfulínek byl stále příliš slabý. Hlavně maminka si o něj dělala velké starosti. Vždyť jeho bráškové už trénovali vylétávání z rodného hnízda, ze kterého ale on stále nemohl. 

Details

Žabka Evelína

„Kva, kva“, ozvalo se z bahnité mělčiny rybníka.

„Tak už mají naši pulci nožičky, taťko.“ Maminka ropucha se radovala ze svých dětí. „Tamhleta bude Evelína a tohle bude zase Pepík. Tato bude Iva a ten malý bude Lojza. Kva, kva.“

Pulcům se zkracoval ocásek, rostly nožičky a hop, hop z rybníka na břeh. Hurá objevovat svět. A tak malé ropuchy postupně odcházely od maminky do světa. Evelínka rostla a jak už to u holčiček bývá, tak se chtěla líbit. Každý den se pořádně umyla v rybníce a pak šla na procházku okolo rybníka. Cestou potkala mladé kluky – žabáky skokany.

Details

Ztracená dešťová kapka

Představte si, jednou si takhle sedím, já malý Kopytnateček, ještě se slimáčkem pod obří muchomůrkou. Schováváme se tam před horkými slunečními paprsky a popíjíme výborný borůvkový koktejl. Probíráme, co se děje nového v Kopytnatečkově a tak různě. Když můj pohled upoutá obrovský černý mrak. Hlásím tedy Slimáčkovi, že zřejmě přijde na návštěvu pan Déšť. I…

Details