Skřítkové se sešli

Skřítkové se sešli – pátá kapitola

Kolem pískoviště se usadili skřítkové od paneláků. Byli tady Pískovníček, Trávovníček, Skalníček, Mechovníček, Stromovníček, který se nechtěl usadit, ale trčel na větvi nedalekého keříku, Kytičkovníček, ten zase brouzdal okolo a hledal nějakou kytičku v posledních zbytcích trávy. Šlapal ale jen po spadlém listí. Brblal si něco pro sebe a byl smutný. Cestovníček si držel bradičku a něco si mumlal. Kamenovníček se posadil na blízký kámen a moc si lebedil. Panelákovníček si držel prstík na uchu a třepal hlavou. Jen Zvoníček si mnul ruce a byl rád, že je tak všechny pěkně sehnal.

Pískovníček ho poprosil, aby zazvonil a požádal o klid. „Tak vás tady vítám a doufám, že jsme tady všichni. Nebo snad někdo ví o dalších skřítcích? Cestovníčku, co si tam pořád mumláš? Běháváš tady okolo, mohl jsi někoho dalšího vidět. Nebo snad Stromovníček, který neví, na jaký strom dřív vylézt?“

Cestovníček se zarazil, ale pak řekl: „Vím o někom, ale nevím, jestli se vám to bude líbit. Objevil jsem u nádob na odpadky nějaké skřítky, ale byli takoví zvláštní. Jeden takový skoro průhledný, druhý se leskl jako nějaký brouk a třetí byl bílý s barevnými fleky. Ten vypadal nejpodivněji. Měl místo kalhot sukénku.“

Details