OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Matyášek narozený ve 24. týdnu těhotenství, s váhou 490 g

Bylo to již několikáté těhotenství. Ta předchozí jsem vždy samovolně potratila. Po druhém velkém potratu nám bylo doporučeno, abychom podstoupili genetické vyšetření v Českých Budějovicích. Díky výsledkům jsme se dozvěděli, že u nás nebyla nalezena žádná mutace genů, a tak jsme se pokoušeli dál otěhotnět přirozenou cestou. Po šesti neúspěšných měsících snažení jsme se rozhodli, že podstoupíme umělé oplodnění.

Objednali jsme se tedy na specializované pracoviště. Na první schůzce nám odebrali krev a vysvětlili nám, co nás bude v dohledné době čekat. Domluvili jsme se, kdy přijedu na první pokus. Ten jsem sice podstoupila, ale bez úspěchu. Při kontrole a přípravě na druhý pokus nám bylo řečeno, že není ten pravý čas a oplodnění jsme museli odložit na další měsíc. Nevzdali jsme to a zkoušeli jsme to dál i sami. Na kontrolu jsem měla přijet po menstruaci, která stále nepřicházela, a tak jsem si došla ke svému gynekologovi, který mi řekl, že jsem těhotná!

Mezi svátky jsem obdržela těhotenskou knížku a pan doktor mi vypočítal termín porodu, který připadal na 5.8.2011 a druhý na 7.8.2011. Modlila jsem se, aby bylo vše v pořádku. První tři měsíce, které jsou nejrizikovější, ale i dál po celou dobu jsem měla strach, aby se něco nestalo.

Do 23.tt jsem byla v pořádku.

Details
Dominicek_

Dominiček 23+6t.t. 740g

Mé těhotenství probíhalo vcelku poklidně.  Miminko jsme si přáli a otěhotnět se nám podařilo ve velmi krátkém čase. Pár dní před očekávanou menstruací jsem už tušila, že jsem těhotná, a těhotenský test mou předtuchu potvrdil. Bylo to 1.6.2009 na Den dětí. Na ten pocit nikdy nezapomenu. Chodila jsem po bytě a pořád si opakovala: „jsem těhotná!“. Vzala jsem telefon a volala svému příteli a ani na ty jeho první slova nezapomenu: „no, nekecej!“. :-) Bylo to zvláštní, najednou se změnil celý svět a já věděla, že dříve či později bud muset s pravdou ven, a to především ve svém zaměstnání.
Druhý den jsem opakovala test znovu a objednala jsem se ke své gynekoložce. Mezitím jsem začala špinit, ale brala jsem to jako součást začátku těhotenství a ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohl být problém. Oči jsem měla stále nalepené na obrazovce počítače a hltala každou informaci o těhotenství.
Z mé první návštěvy gynekoložky jsem odcházela se slzami v očích, těhotenství bylo potvrzeno, gynekologické vyšetření bylo s normálním nálezem, ale mou doktorku znepokojilo „špinění“ a to vyjádřila se slovy: „určitě se nic neděje, ale může to být předzvěst potratu, okamžitě nastupujete na neschopenku-rizikové těhotenství!“. Ihned jsem to volala svému příteli, který mě jako vždy uklidnil svým pozitivním náhledem na situaci.  Ještě ten den jsem musela vysvětlit svému zaměstnavateli situaci, a to jsme chtěli ještě chvíli počkat, než to řekneme okolí! Zároveň mě hřál pocit, že nosím pod svým srdcem stvořeníčko, které miluji už teď. V 6. týdnech jsem poprvé viděla naše miminko na ultrazvuku. Seděl si tam jako v autobuse a skrz ultrazvuk se díval přímo na nás! :-)

Details
Adamek_

Adámek 24+2tt. 650g

Dobrý den milé maminky, ráda bych se s vámi podělila o náš příběh. S manželem jsme si přáli miminko. Otěhotněla jsem bez problémů a na potomka jsme se velmi těšili. Ze začátku těhotenství mi bylo hodně zle, ale gynekolog mě nechtěl nechat doma, protože těhotenství není nemoc, a tak jsem první trimestr chodila dále do práce. V lednu 2009 jsem požádala svého obvodního lékaře, zda by mi nevypsal neschopenku. Pracuji ve zdravotnictví a nechtěla jsem zůstávat v infekčním prostředí. Od 4. měsíce mi bylo lépe, nevolnosti ustaly, konečně mi začalo růst bříško a já jsem si těhotenství začala užívat. 17. února nám na 3D ultrazvuku řekli, že to bude chlapeček a vše je v naprostém pořádku. Měli jsme velkou radost.

Details
Lenička ve 12. měsících

Příběh Leničky narozené ve 24. týdnu těhotenství

Náš příběh začal dnem, kdy jsem nastoupila v 16. týdnu těhotenství do nemocnice s hrozícípotratem a později hrozícím předčasným porodem.Těch pár týdnů v nemocnici s děsivou představou, jestli se mi miminko narodí bylo hrozných. Dny plné strachu z každého ultrazvuku byly pro mne děsivé.Ode dne, kdy jsem tam nastoupila se celý můj stav den ode dne jen zhoršoval. Nikdy pro me neměli lékaři na UZ dobrou zprávu, že by se moje těhotenství “uklidnilo“. Pro mne špatné bylo, že jsem už zažila potraty a dva dokonce ve vyšších stádiích těhotenství, takže jsem věděla,co mě může čekat.

Details