Barunka_krmeni

David Laňka: Z deníku předčasně narozené Barunky – Porodní váha? 730g

Všichni víme, že díky pokrokům medicíny dostávají šanci na život i hodně předčasně narozené děti, jejichž porodní hmotnost se nepočítá na kilogramy, ale na deka…

Málokdo z nás si ale dovede představit, jak vypadají první dny, týdny a měsíce života takových drobečků a co během nich prožívají jejich rodiče.

Přinášíme vám příběh holčičky Barunky, která přišla na svět po pouhých 26 týdnech v maminčině bříšku a její porodní hmotnost byla 730g. Slev všech událostí takřka den po dni zaznamenával její tatínek David Laňka.

Zázraky se dějí (1. část)

Sedím za sklem a pozoruji sehranou symfonii pro čtyři ruce a operační nástroje. Skalpel proniká do těla mé ženy. Ruce doktorů sahají do rány pro naši dceru. Je tak malá, že ji ani nevidím. Sestřičky ji balí do plen. Spěchají s ní do inkubátoru. Když procházejí kolem mne, zahlédnu ručičku. Ručičku velikou jako můj ukazováček. A pak se ozve pláč. Pláč naší Barunky. Z očí se mi řinou slzy, a já se jim nebráním.

 

2. září 2008, 6.15

Poslední dny znamenaly jednu velkou změnu. V pátek jsme měli svatbu, v pondělí jsem já nastupoval do nového zaměstnání, Anežka do první třídy, Alex do osmičky. Ála je ve dvaadvacátém týdnu těhotenství. Bohužel se nevyvíjí tak, jak by mělo. Na plodových obalech se jí tvoří hematomy, plodové vody je málo. Když se doktora ptáme, jak je to vážné, jestli má dítě šanci na přežití, říká, že se neodvažuje říct jednoznačné stanovisko. Z jeho hlasu je však patrné, že to vidí bledě. Já se ale naděje nechci vzdát. Věřím, že vše dobře dopadne, ať si třeba celý svět myslí, že jsem blázen.

Za pár minut máme vstávat, abychom se vypravili do školy a do práce, Ála je ovšem rychlejší než budík. Probouzí mě, že jí praskla plodová voda. Jedeme rychle do nemocnice. Nechávají si ji tam. Dokdy? Až do porodu!

 

16. září

Ála je už čtrnáct dní v nemocnici. Chodíme za ní s Anežkou každý den po škole. Mám štěstí, že v práci mají pochopení pro naši situaci. Pouštějí mě před koncem pracovní doby, nenandávají mi toho tolik. Anežka to nicméně ve škole zvládá lépe než já v práci. Mám nervy na pochodu, před Álou však nedávám nic znát. Ale nevypadá to dobře.

Details
Misa a vojtik

Příběh Vojtíka narozeného ve 26. týdnu těhotenství

Na Vojtíška jsme čekali víc jak rok a půl a když už jsme to vzdali, stal se malý zázrak, který mi potvrdily dvě čárky na těhotenském testu.

Radost byla trošku zakalena tím, že v prvním trimestru mi bylo podle UZV zjištěno, že plod roste rychleji, než plodový obal a mohlo by dojít k potratu. Paní doktorka mi předepsala léky na udržení těhotenství. Vše poté probíhalo bez problémů, až do 14. srpna 2007. To mi začala odtékat plodová voda. Z táborské nemocnice mě poslali na rizikové oddělení v Č. Budějovicích.

Details
holky_3roky

Příběh Terezky a Adélky narozených ve 26. týdnu těhotenství

Na první ultrazvuk jel manžel se mnou. Byl týden před vánocemi. Doktor jezdil sondou po mém bříšku. „Tak tady tluče miminku srdíčko“. „To se mi ulevilo, pane doktore, bála jsem se, aby tam nebyla dvě, máme totiž v rodině dvojčata“. Doktor nic neříkal a dál zkoumal sondou moje břicho – „ale ony jsou tam dvě, Lucinko!“ Otočil se na manžela – „taťka to přežil, to je dobře“. Brečela jsem a smála se zároveň, až mi sonda po břiše poskakovala.

Na Štědrý den dostaly babičky a dědeček fotečku svých budoucích vnoučátek se vzkazem, že se těší, až se s nimi v červenci uvidí osobně. Moje maminka už ten večer nepromluvila. Její bráškové – dvojčata – se narodili v 7 měsíci. V té době neměli šanci. Její babičce zemřely holčičky dvojčátka a její sestřenka dvojčátka potratila. Tak trochu prokletí rodu. Dvojčata v každé generaci, bohužel doposud žádná nepřežila.

Details