:-( Když se záchrana kulíška nepodaří :-(

Když jsem ráno odjížděla z nemocnice, ve které jsem porodila císařským řezem naše dvojčátka, do perinatologického centra, kam převezli našeho chlapečka (holčička byla v jiném PC), věděla jsem, že dlouho žít nebude. O tom jsme měli zprávy už předem. Tenkrát jsem si myslela, že když se na něj nepůjdu podívat, bude pro mě jeho ztráta daleko méně bolestivá. Dovedu si představit, jak to musí působit na všechny, kdo si ničím podobným neprošli. Teď když se na to dívám s odstupem času, vím sama, že to byl mylný úsudek.

Lékaři mě nakonec přesvědčili, abych se k inkubátoru našeho kulíška podívat šla. V tu dobu jsem se nacházela ve zvláštním rozpoložení. Bylo to, jako by se věci děly kolem mě, jako bych na svůj život nahlížela nějak z vrchu a přímo se mě nedotýkal nebo dotýkal až moc. Těžko se mi mé vnímání a chápání, v tu dobu, vysvětluje. Zlobila jsem se proto tenkrát na lékaře (potichu jen sama v sobě), že mě k tomu „donutili“, a že se na svého chlapečka musím podívat, a obávala jsem se, že mě to strašně zasáhne.

Details
DSC05131(1)[1]

Matýsek a andílek Kryštůfek, narozeni ve 25+2tt. 800g

Matýsek se narodil s bráškou Kryštůfkem 15. 10. 2009:

Byla jsem v 25. týdnu těhotenství. Dva dny jsme ještě vydrželi spolu v Podolí. Kluci se narodili v 25+2 tt. Proč tak brzy, se asi nikdy nedovím… Byl to velký šok, kruté překvapení a šílená bezmoc… Kluci vydrželi spolu na RESu 28 dní, po kterých Kryštůfek už na všechny ty komplikace neměl dost síly.

Matýsek cpapík dlouho odmítal, několikrát jsme viděli, jak ho sestřičky musely rozdýchávat, uf…. Co všechno zvládnul, jsem pochopila vlastně až z propouštěcí zprávy. Možná jsem spoustu informací nezaregistrovala, zapomněla, nebo jsem nepochopila, co všechno to, co nám lékaři říkali, znamená.

Details

Odstraňme tabu smrti miminek z nemocnic

Možná by titulek mnohé z vás, kteří máte momentálně miminko na novorozenecké JIP mohl odradit a vyděsit. Článek rodičů, kteří se setkali s neúctou k životu, smrti a nedostatkem lidského respektu v jedné české  nemocnici je velmi bolestný, bohužel ale v dnešní situaci velmi aktuální … Bohužel! Doufejme, že se nebudou setkávat s takovýmto necitelným přístupem další a další rodiče. Doufejme, že  všem dětem, které se narodí předčasně a budou schopné s podporou neonatologů zkusit svůj handicap na startu života překonat, bude dána šance. Doufejme a společně za to bojujme a upozorňujme na to…

Máme jednoho krásného chlapce. V březnu se nám měla narodit holčička. Nestihla to.

Details
ve vane_male

Příběh Emminky, narozené ve 23. týdnu+6 dnů, s váhou 420 g

Emminka se narodila 10. 10. 2009 společně se svým bráškou Honzíkem. Takto brzy přišli na svět po odběru plodové vody, který jsem absolvovala tři dny před začátkem porodu. Emmí byla téměř o polovinu menší než Honzík, a tak měli lékaři podezření, že by s ní nemuselo být něco v pořádku. Tyto obavy se naštěstí nakonec ukázaly jako liché, ale kolotoč štěstí  i neštěstí už byl spuštěn. Porod začal a dětičky musely ven císařským řezem. Přestože byla Emminka tak maličká, ukázala se nakonec silnější než Honzík , který nám na následky všech poškození a předčasného narození po třech dnech zemřel.

Details