Zlaté kapradí pro kulíška

Malý Vítek byl doma zase sám s babičkou. Tatínek byl buď v práci nebo v nemocnici u maminky. Vítek se tam byl podívat jen jednou. Maminka seděla u průhledné bedny, kde ležel jeho bráška. Měl samé hadičky, všude blikaly a pípaly přístroje a Vítek se všeho bál. Maminka vypadala skoro průsvitně. Takovou ji neznal. Řekl tatínkovi, že už tam chodit nechce, že radši počká, až maminka s Kryštůfkem přijdou z nemocnice domů. Dny se vlekly a táta musel zavolat babičku z Polska na hlídání, protože musel jít do práce. Už to byl skoro měsíc, co maminku viděl naposledy. Ležel v posteli a táta taky ještě nepřišel. Byl v práci čím dál víc.

Details

Cesta modrým parňákem k moři

Cesta modrým parňákem k moři Napsala Edith Holá Sobota byl zvláštní den. Byla výletní. Maminka s tatínkem se vždy v pátek navečer zeptali, kam bych jsem chtěl jet na výlet. „mašinkou“, jásal jsem A kam?, zeptala se znovu maminka. „Parňákem k moři“. „Dobře. Prima nápad“, a maminka šla zarezervovat přes internet lístek a pak šla…

Details

Koník jménem Joint

Na jednom statku blízko malé vesnice se narodilo hříbátko. Bylo tak malinké, že se farmář s farmářkou báli o jeho život. Kobylka byla ze svého potomka rozpačitá. Nevěděla, jestli má cenu se o něj starat. Příroda jí říkala že ne. Ale její instinkty ji nutily neodcházet a zahřívat ho. Hříbátko se dokonce pokoušelo od maminky pít, ale nedosáhlo. Kobyle se nakonec podařilo zkroutit tak, že se hříbátko od ní mohlo napít. Farmářka mezitím přinesla deky a hříbě ještě přikryla. Pozorovala postupné slaďování kobylky se svým hříbátkem a byla dojata. Přinesla i mléko a malinkaté hříbátko ještě přikrmovala ze speciální lahve. Pojmenovali ho Joint. Děti si to upravily na Jont a dospělí vyslovovali Džojnt. Po měsíci péče bylo jasné, že nejmenší hříbě na světě přežilo. Joint rostl a sílil. Byl veselý, hravý a velký bojovník. Přesto když byl mezi ostatními koníky ve výběhu tak zesmutněl. Neuměl to co oni a nebyl tak užitečný.

Details