Dominicek_

Dominiček 23+6t.t. 740g

Mé těhotenství probíhalo vcelku poklidně.  Miminko jsme si přáli a otěhotnět se nám podařilo ve velmi krátkém čase. Pár dní před očekávanou menstruací jsem už tušila, že jsem těhotná, a těhotenský test mou předtuchu potvrdil. Bylo to 1.6.2009 na Den dětí. Na ten pocit nikdy nezapomenu. Chodila jsem po bytě a pořád si opakovala: „jsem těhotná!“. Vzala jsem telefon a volala svému příteli a ani na ty jeho první slova nezapomenu: „no, nekecej!“. :-) Bylo to zvláštní, najednou se změnil celý svět a já věděla, že dříve či později bud muset s pravdou ven, a to především ve svém zaměstnání.
Druhý den jsem opakovala test znovu a objednala jsem se ke své gynekoložce. Mezitím jsem začala špinit, ale brala jsem to jako součást začátku těhotenství a ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohl být problém. Oči jsem měla stále nalepené na obrazovce počítače a hltala každou informaci o těhotenství.
Z mé první návštěvy gynekoložky jsem odcházela se slzami v očích, těhotenství bylo potvrzeno, gynekologické vyšetření bylo s normálním nálezem, ale mou doktorku znepokojilo „špinění“ a to vyjádřila se slovy: „určitě se nic neděje, ale může to být předzvěst potratu, okamžitě nastupujete na neschopenku-rizikové těhotenství!“. Ihned jsem to volala svému příteli, který mě jako vždy uklidnil svým pozitivním náhledem na situaci.  Ještě ten den jsem musela vysvětlit svému zaměstnavateli situaci, a to jsme chtěli ještě chvíli počkat, než to řekneme okolí! Zároveň mě hřál pocit, že nosím pod svým srdcem stvořeníčko, které miluji už teď. V 6. týdnech jsem poprvé viděla naše miminko na ultrazvuku. Seděl si tam jako v autobuse a skrz ultrazvuk se díval přímo na nás! :-)

Details
adamek_small

Příběh Adámka (29. týden těhotenství, 1280g)

NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOČNÍ DÁREK

Moje první těhotenství nedopadlo dobře. Ve 25. týdnu těhotenství se nám narodila holčička, která zemřela několik dní po narození. Bylo to velmi nečekané a obrovský šok zažívala celá naše rodina. Proč se tak stalo, nikdo nevěděl, „zřejmě infekce“, říkali. Tak jsem chtěla rychle na všechno zapomenout a znovu otěhotnět, což se mi 3 měsíce po porodu podařilo. Druhé těhotenství trvalo stejnou dobu jako první a dopadlo přes veškerou péči stejně. Když se taková věc stane člověku jednou, oklepe se a jde dál, ale dvakrát odcházet z porodnice s prázdnou náručí, to už je „silné kafe“.

Chuť žít normální život a mít miminko však byla tak veliká, že jsme se s manželem rozhodli, že to zkusíme potřetí. Napotřetí se podařilo lékařům mé těhotenství prodloužit. V 25. tt už to vypadalo, že se mé tělo opět připravuje k porodu. Proto se lékaři rozhodli pro „cerclage“ děložního hrdla. Ležela jsem v nemocnici a všichni jsme počítali každý den, kdy bylo miminko ještě „uvnitř“, protože jsme věděli, že každý den je k dobru.

Details
Tamarka

Příběh Tamarky narozené ve 32. týdnu těhotenství

Náš příběh začal jako spousta jiných. Otěhotněla jsem plánovaně,  těhotenství probíhalo bez problémů. Při sono vyšetření ve 12. týdnu gynekolog vyslovil podezření na Downův syndrom. Hned druhý den jsem jela do Podolí, kde se naštěstí podezření nepotvrdilo.
Všechna další vyšetření byla v pořádku, tak jsem si užívala přípravy na miminko. Až do 30 tt, kdy dcera váhou neodpovídala svému stáří.

Details
Misa a vojtik

Příběh Vojtíka narozeného ve 26. týdnu těhotenství

Na Vojtíška jsme čekali víc jak rok a půl a když už jsme to vzdali, stal se malý zázrak, který mi potvrdily dvě čárky na těhotenském testu.

Radost byla trošku zakalena tím, že v prvním trimestru mi bylo podle UZV zjištěno, že plod roste rychleji, než plodový obal a mohlo by dojít k potratu. Paní doktorka mi předepsala léky na udržení těhotenství. Vše poté probíhalo bez problémů, až do 14. srpna 2007. To mi začala odtékat plodová voda. Z táborské nemocnice mě poslali na rizikové oddělení v Č. Budějovicích.

Details