Dobrý den, chtěla bych vám napsat svůj příběh, který začal před téměř 27,5lety. Narodila jsem se v roce 1982 ve 24. týdnu těhotenství. Vážila jsem 1 kg a měřila 37 cm. Mojí mamince tenkrát řekli, že jsem živý potrat a vůbec se k ní nechovali hezky. Po porodu jsem byla převezena do libereckého centra pro nedonošence, kde jsem vedla svůj boj o život. První 3 týdny jsem byla na dýchacím přístroji. Téměř vůbec jsem nějakou dobu nepřibírala a nevypadalo to se mnou nijak dobře. Nakonec jsem zmobilizovala svoje síly a začala jsem přibírat a celkově se lepšit, a tak jsem po 2,5měsících v inkubátoru mohla jít domů. Lékaři tenkrát nevěděli jestli budu vidět, slyšet a jaká bude moje prognóza do života, a s tím si mě tenkrát rodiče brali domů. Časem se ukázalo, že nebudu zcela bez následků. Asi v roce mi byla diagnostikována dětská mozková obrna. Naštěstí vidím a slyším, ale mám postižené nohy, takže se mi špatně chodí. Prodělala jsem 10 operací a další mě čeká.
Ale i přes to jsem si našla hodného muže a před necelými 3lety se nám narodila dcerka Kristýnka. Narodila se v 35. týdnu těhotenství. Vážila 2,32 kg a měřila 46 cm. Byla týden v inkubátoru protože měla potíže s dýcháním. Jsme sice stále sledované na neurologii, ale Kristýnka je zcela v pořádku a brzy půjde do školky.
Tímto bych chtěla podpořit všechny rodiče, co se jim narodí předčasně dítě. I když to ne vždy dopadne bez následků a lékaři vám řeknou, že vaše dítě bude postižené, neznamená to, že dítě nebude šťastné. I my s postižením se snažíme žít plnohodnotný život, jak jen nám to naše postižení umožňuje …
Chtěla bych velmi poděkovat mým rodičům za jejich péči a lásku a také svému manželovi za podporu a pomoc. Také velmi děkuji libereckému centru pro nedonošence, protože jen díky jejich péči a profesionalitě tady jsem.
Barbora Košťálová
Jste uzasna a moc Vam i Vasi rodine fandim a dekuju za Vas pribeh! 🙂