Preeklampsie. Tak toto je ta diagnóza, která způsobila, že dne 4.3.2002 jsem porodila dceru Báru. Byla jsem ve 30. tt. Barunka vážila 1266 g a měřila 39 cm. Po narození vydržela sama dýchat celých 6 hodin. Potom ale nastaly komplikace, takže byla zaintubována. Její stav byl jako na houpačce, takže ráno jsem psala manželovi, že je vše v pořádku a odpoledne jsem mu brečela do telefonu. Malá si v inkubátoru poležela celkem 25 dnů, z toho byla 15 dnů zaintubovaná. V průběhu absolvovala nespočet vyšetření – neurologických, očních… Neustále ji „něco“ trčelo z pacinek a někdy i z hlavičky.
Při pobytu na intermediárním oddělení bylo při pravidelných očních kontrolách zjištěno, že u obou očiček došlo k poškození sítnice, tzv. retinopatie III.+. Následovala laserová kolagulace v Brně.
Po neurologických vyšetřeních nám bylo sděleno, že malá je hypotonická a doporučeno cvičení dle Vojty (do 3 let jsme cvičily 4x denně, potom 2x – 3x).
Dne 10. 5. 2002 jsme jely konečně domů. Váha 2 100 g. V nemocnici jsme strávily 67 dnů. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla být celou dobu v nemocnici, což mi hrozně pomohlo.
Když měla malá 6 měsíců, tak jí byla diagnostikována epilepsie a nasazena léčba, která trvá dodnes. Ve dvou letech se ještě přidala diagnóza DMO, ataktická forma.
Vždycky, když jsem se dozvěděla „nějakou“ další diagnozu, tak jsem si říkala, proč zrovna Barunka, proč já, my? To jsou otázky, které trápí snad všechny maminky předčasně narozených dětí. Zatím jsem se s tím nesmířila, ale snažím se s tím „nějak“ sžít.
Je to pár dnů, co Barunka slavila své 9. narozeniny. Chodí do 2. třídy, paní učitelka ji velice chválí. Naučila se jezdit na kole, perfektně jí to jde na lyžích. Chodí do tanečního kroužku. Její motorika není úplně nejlepší, tužku drží „jako kopyto“, ale drží. Jezdíme na pravidelné kontroly, jak neurologické, tak oční, i když očka jsou už v pořádku.
Barunka je velká bojovnice a dokázala neuvěřitelně moc.
Držím všem malým kulíškům palce a maminkám přeji hodně síly a optimismu..
Napsat komentář