Příběh Vládíka narozeného ve 33. týdnu těhotenství

Milé maminky, ráda bych se s Vámi podělila o příběh předčasně narozeného syna Vládíka.

Těhotenství probíhalo v pořádku asi do 7. měsíce. Pak mi při návštěvě v poradně naměřili vyšší tlak (150/100). A tak to bylo až do porodu. Ale popořádku. Po prvním změření vyššího tlaku, jsem dostala prášky Dopegyt a doporučení na kontrolu za 3 dny. Léky samozřejmě nepomohly, tak mi je navýšili. Kontrola za 3 dny. Opět se nic nezměnilo, tak jsem byla odeslána do nemocnice na dohled a srovnání tlaku.Což se nepodařilo, ale propustili mě s „16“ prášky denně. Hrůza. Ve 25 letech a těhotná s tolika prášky.

Ještě než jsem opustila nemocnici, udělali mi ultrazvuk kvůli průtokům krve pupečníkem a zjistili, že jsou nepatrně vyšší než mají být. Tudíž kontrola za 14 dní. Při další kontrole zjistili, že průtoky jsou stále špatné, ba ještě horší než minule. Ale přesto mě ještě propustili domů. Za další týden jsem šla do poradny, to jsem byla ve 33 + 3 tt. Pan doktor mi sdělil, že se otvírám na jeden prst a poslal mě do nemocnice s tím, že si tam poležím alespoň 3 týdny, tzn. do 36 týdne. Bohužel malý chtěl jinak.

Druhý den ráno jsem si četla knížku již na nemocničním lůžku, když jsem ucítila mokro. Ano, praskla mi plodová voda. Hned jsem zavolala sestřičku, ještě jsme počkali na vizitu, kde mi pan doktor řekl, že bych stejně musela do Pardubic, protože mám špatné krevní testy a rodila bych dříve – museli by mi porod vyvolat. Tak mě převezli rychlou do Pardubic, kde mi naměřili tlak 170/120. Takže císařský řez. Manžel byl celou dobu se mnou, kromě chvíle na sále. Měla jsem celkovou narkózu, takže jsem se vzbudila až odpoledne.

První mě zajímalo, co je s malým. Sestřička mi řekla: „Malý měří 47 cm a váží 1950 g.“ Dali jsme mu jméno Vladimír po tatínkovi. Narodil se tedy ve 33 + 4 tt., dne 23. 6. 2010. Měl samozřejmě žloutenku, byl chudokrevný. Viděla jsem ho druhý den. Byl tak maličký, chudáček. Všude hadičky, no hrůza. Ale co bylo nejhorší – zhubl na 1580 g, zvracel, nechtěl jíst. Ale proč?? Ptali jsme se. Verdikt – Barterrův syndrom – nedostatek minerálů, což mělo za následek nechutenství, zvracení. Naštěstí to zjistili brzy, tak mu nasadili léky, které mimochodem bere dodnes a bude brát napořád. Při neurologickém vyšetření nás pan doktor vystrašil, že by malý mohl mít mozkovou příhodu, což se naštěstí při dalším vyšetření nepotvrdilo. Přibýval hrozně pomaličku, 10 g , 20 g. Jezdili jsme za ním 3 týdny každý den ( mě propustili 5. den po porodu). Pak jsem za ním nastoupila 21. 7. 2010. Učili jsme se přisávat k prsu, což mu nešlo, takže jsme skončili na lahvičce – ale štastní, že už nemá sondu, kterou měl od narození.

Domů nás propouštěli 5. 8. 2010 – skoro na den, kdy se měl narodit, s váhou 2320 g. Celí šťastní jsme jeli domů, kde jsme se dlouho neradovali. Malý začal zvracet, nechtěl jíst příznak, že minerály nejsou v pořádku. Jeli jsme do Pardubic ( po 12 dnech strávených doma ). Tam byl malý na kapačkách a dávali ho do pořádku. Totiž, když mu klesnou minerály, konkrétně draslík – ochabuje svalstvo, tudíž i srdce a mohl by být problém. Po 10 dnech strávených v nemocnici nás propustili domů, váha 2590 g. Vybavili nás radami, co dělat když bude průjem, zvracení – což nesmí mít, protože mu ubývají minerály.Pak už to šlo vše dobře, začali jsme cvičit Vojtovu metodu, kterou cvičíme dodnes. Malému je 9 měsíců, pořádně nepase koníčky, neposadí se, neleze, ale jsme rádi, že JE. Je to naše zlatíčko a my věříme, že to dožene. Váží 5,5 kg – měli jsme problémy s přibýváním. Od 6. měsíce papá příkrmy, mlíčko odmítá, tak dostává puding a všechno papá lžičkou. Od začátku roku jsme byli 4x v nemocnici – průjem, stafylokok, zánět hltanu, neprospívání, špatné minerály……. Teď snad už bude vše ok.

P.S.:Touto cestou bychom chtěli poděkovat kolektivu lékařů a sestřiček z IMP Pardubické nemocnice a lékařům a sestřičkám z dětského oddělení v Pardubicích. Ale hlavně paní doktorce Kmoníčkové z Nefrologické poradny, taktéž z Pardubické nemocnice. Všem moc a moc děkujeme za ochotu a pomoc. Vím, že někdy je to s rodiči těžké, ale jistě víte, co prožíváme. Ještě jednou díky moc za vše..