Možná by titulek mnohé z vás, kteří máte momentálně miminko na novorozenecké JIP mohl odradit a vyděsit. Článek rodičů, kteří se setkali s neúctou k životu, smrti a nedostatkem lidského respektu v jedné české nemocnici je velmi bolestný, bohužel ale v dnešní situaci velmi aktuální … Bohužel! Doufejme, že se nebudou setkávat s takovýmto necitelným přístupem další a další rodiče. Doufejme, že všem dětem, které se narodí předčasně a budou schopné s podporou neonatologů zkusit svůj handicap na startu života překonat, bude dána šance. Doufejme a společně za to bojujme a upozorňujme na to…
Máme jednoho krásného chlapce. V březnu se nám měla narodit holčička. Nestihla to.
Nestihla to. Ke konci listopadu mi znenadání začala odtékat plodová voda. V noci jsme se s manželem sbalili, mladšího syna svěřili babičce a odjeli do porodnice. Podezření se potvrdilo. Stále byla naděje, že se odtok plodové vody zastaví. Nemohla jsem uvěřit, že bych mohla porodit ve 22. týdnu těhotenství. V tomhle týdnu se ještě děti nezachraňují, takže nám nedovolili odjet na specializované pracoviště – prý by nás tam nepřijali. Dneska bych jela rovnou tam. Nevěřila jsem, že to tak dopadne: po noci těžkého zápasu, kdy jsem se snažila nehýbat aby plodová voda neodtékala, se dostavily kontrakce.
Celý článek si můžete přečíst na www.rodina.cz.
Když čtu tento příběh úplně mě mrazí a špatně se mi dýchá.. Přesně si totiž vybavuji naši situaci, kdy nám zemřel Emminčin bráška Honzík.. Byli nám nabídnuty dvě varianty – buď si Honzíka vyzvednout pohřební službou a nechat pohřbít nebo by byl „pohřben“ společně s biologickým odpadem.. V té době jsme na tom byli finančně špatně, manžel byl bez práce.. ale ani na chviličku bychom neuvažovali o tom, že bychom našeho malého drobečka měli nechat někde v nemocnici.. Narozeni byli 23+6 a Honzík měl 700g.. Je mi ale velice líto, že rodičům mladších a menších dětí není řádný pohřeb umožněň.. Rozloučení je totiž po psychické stránce opravdu více než důležité a také pocit důstojného rozloučení..
Co se týče přístupu ve zmíněné nemocnici, tak to mi zůstává rozum stát, i když jsem v jedné z nemocnic, kde naše dětičky byli také příliš lidský přístup nepoznala.. Na tento příběh to tedy zdaleka nemá..
Nezbývá než dodat, že některá pravidla v České republice jsou opravdu scestná a přístup v některých nemocnicích by rovněž zasloužil inovační dávku!
Musím s Vámi souhlasit, přístup v některých nemocnicích by zasloužil hodně velkou inovační dávku. Nám se narodila dvojčata ve 20tt bylo to opravdu hodně brzy, ale přístup ze strany lékařů mně docela šokuje dodnes. Nic jsem nesměla, strčili mně na sál kde byla zima, tma a vše zakázáno. Manžel ke mně nesměl, miminka mi nikdy neukázali, rozloučit jsem se nesměla. Byla jsem pro ně další potrat.