Matýsek se narodil s bráškou Kryštůfkem 15. 10. 2009:
Byla jsem v 25. týdnu těhotenství. Dva dny jsme ještě vydrželi spolu v Podolí. Kluci se narodili v 25+2 tt. Proč tak brzy, se asi nikdy nedovím… Byl to velký šok, kruté překvapení a šílená bezmoc… Kluci vydrželi spolu na RESu 28 dní, po kterých Kryštůfek už na všechny ty komplikace neměl dost síly.
Matýsek cpapík dlouho odmítal, několikrát jsme viděli, jak ho sestřičky musely rozdýchávat, uf…. Co všechno zvládnul, jsem pochopila vlastně až z propouštěcí zprávy. Možná jsem spoustu informací nezaregistrovala, zapomněla, nebo jsem nepochopila, co všechno to, co nám lékaři říkali, znamená.
Největší problémy byly s dýcháním – středně těžká dysplasie. Dostal dvě kortikoidové kůry, první musela být přerušena kvůli zvýšené hladině cukru. Šelest na srdíčku měl skoro dva měsíce, infekce jsme se báli moc dlouho…30 
dní byl intubovaný, na cpapíku dalších 26 dní, potom s různými nároky dostával kyslík do inkubátoru, nebo později přes masku do postýlky. Podporu dýchání potřeboval dohromady 99 dní. Při každé návštěvě jsme s obavami čekali, co nám lékaři řeknou. Před Vánocemi se Matýsek konečně přestěhoval na OPN II, ale za pár dní musel znovu na JIP. Tentokrát to byla očička. Během 12 dnů retinopatie postoupila z I. stupně do III. a na první kryo šel o Vánocích. Znovu přišla intubace, protože anestézii sám neudýchal. Za dva dny si ale všechny hadičky vytáhl a dýchal už sám. Po dvou týdnech následovalo hned druhé kryo a nakonec jsme jeli domů přes Brno , kde mu očička upravili laiserem a opravdu skvěle.
Domů jsme přišli 21. ledna 2010, 5 dní před původním termínem porodu. Matýsek roste jako z vody, koulí na nás svoje krásný kukadla, anémie se upravila do šesti měsíců, Seretide na plíce bral sice do svého korigovaného roku, ale od té doby (ŤUK ŤUK ŤUK) všechno udýchal sám. Právě začíná chodit, povídá skoro pořád a mám co dělat, abych tu jeho energii zvládala :).
Děkujeme za péči všem lékařům. Samozřejmě také sestřičkám, které 
se o Matýska staraly, za trpělivost a milý přístup k nám, vystresovaným rodičům. Dnes si už uvědomuji, jak moc jsem byla „mimo“, jak bylo těžké přijímat jakékoliv informace. S každým slovem lékaře zoufale doufat, že to co říká, je pozitivní zpráva, a že všechno bude dobré. Nebylo lehké se najednou po několika týdnech nebo měsících vrátit z nemocnice domů, i když jsem si nic jiného celou dobu nepřála. Ale věřte, že čas, trpělivost, bojovnost i síla malých bojovníčků z toho „špatného filmu“ brzy udělá šťastnou mámu (i celou rodinu) a běžnou mateřskou dovolenou. 🙂 Všem držíme palce!!!!
Matýsek Steiner s rodiči.
Steinerovi byli naši spolubojovníci.. Jsme moc rádi, že jsme se s nimi poznali, i když bychom mnohem raději za úplně jiných okolností.. Když jsem jejich příběh pročítala, opět jsem si uvědomila, čím vším si prošli a opět mi z toho nebylo vůbec dobře,..Každopádně jsou všichni moc stateční a Matýsek nesmírně šikovný, jak to všechno zvládl a natřel to osudu.. Jsme moc rádi, že je dnes šťastným chlapečkem, který si užívá kouzelného dětství.. Mějte se moc krásně Steinerovci a moc vás zdravíme