…Mé těhotenství probíhalo v klidu, žádná nevolnost, chutě, apod. Až do května, kdy jsem začala slabě krvácet a necítila pohyby. Začal se mi zkracovat čípek (za 4 dny o 4 mm) a doktorka mě poslala pro jistotu na kontrolu do nemocnice, kde mě přijali. První noc jsem spala jen hodinu, protože strach o miminka byl větší než únava (27+6 tt). Druhý den už mě umístili na odd. rizikového těhotenství, kde jsem strávila 3 týdny. Když se mi čípek ustálil, propustili mě domů s přísným klidovým režimem (30+6 tt). I přesto, že jsem doma ležela víc než v nemocnici, tak mi ráno 15.6.2009 praskla voda (31+5 tt) a jeli jsme do porodnice. V 16:39 se narodila Karolínka 1440g, 38 cm a v 16:40 Kristýnka 1380g, 38 cm císařským řezem pro předpokládanou nízkou porodní váhu.
Díky spinální anestezii mi mohli holčičky hned ukázat. Nezapomenu na ten okamžik! Konečně jsem věděla, že vše dopadlo dobře, a teď už bude záležet jen na holkách, jaké budou bojovnice. Poté mě odvezli na JIP, kde jsem netrpělivě čekala na manžela. Ukázal mi fotky a první videa holek a já byla konečně klidnější. I tuto noc jsem spala velmi málo, protože ta úleva, že jsou holčičky v pořádku a zároveň strach, co bude dál, mi spát nedovolily. Druhý den ráno mě převezli na klasické gynekologické odd. Čas vůbec neubíhal a já se nemohla dočkat, až odpoledne přijede manžel a vezme mě konečně za našima holčičkami.
Na to první setkání, kdy jsem se jich mohla dotknout, nikdy nezapomenu! Je to ten nejkrásnější pocit, jaký jen žena může zažít! A pak už začal koloběh. Pracně odstříkat mlezivo a v čase krmení ho donést. V tu chvíli jsem záviděla matkám, kterým jsou miminka přikládána a nevidí, jak málo toho mleziva je. Večer jsem si mohla na malou chvíli holčičky pochovat. Druhý den si je už mohl pochovat i tatínek…
… V Olomouci není stacionář pro matky dětí na JIP, tak jsem byla po šesti dnech propuštěna domů a docházela jsem za holčičkami denně. Pocity, které má matka, co si neodnese dítě sebou domů nepochopí nikdo, kdo to nezažil. Uklidňovalo mě jen to, že jsem věděla, že jsou holčičky v dobrých rukách a že jsou prozatím v pořádku. Bylo to náročné hlavně na psychiku, ale to vědí všichni rodiče, kteří nejsou se svými drobečky.
Pátý týden od porodu byly konečně holčičky z inkubátorů v postýlkách, a 13.8., přesně den po původním termínu porodu, jsme si konečně holčičky odvezli domů.
Karolínka měla 2750g a 48 cm a Kristýnka 2690g a 48 cm.
Doma už začal zase jiný koloběh. Zavojtit (rehab. cvičení – Vojtova metoda), přebalit, nakrmit, odstříkat, pohrát, zavojtit… Bylo to náročné, ale měli jsme je doma!!!
Tímto bych chtěla poděkovat všem sestřičkám a doktorům porodnicko-gynekologického oddělení ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kteří se o nás starali. Hlavně na oddělení 18, kde jsem strávila 3 týdny, také personálu na porodních sálech a především všem na novorozenecké JIP a intermediáru, kde se nám starali o holčičky. A také bych chtěla poděkovat našim i vašim drobečkům za to, že přes nepříliš zdárný začátek tu jsou s námi a dělají nám samou radost. ….
Napsat komentář