Kačenka vážila při porodu 600 gramů, ve dvou letech jí objevili nádor

Manželka nemohla naši dceru donosit, protože se jí v těle přestala vyvíjet a ohrožovala její život. Když se Kačenka předčasně narodila, vážila 600 gramů. Přežila. Jenže po dvou letech nás zasáhl další blesk: doktoři u dcery objevili nádor. Čtenář Tomáš napsal další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Jeden pošmourný únorový pátek roku 2007. Jdu do práce jako obvykle, manželka ve 28. týdnu těhotenství míří na kontrolu k obvodnímu lékaři s opuchlinami a bolestí v pravém podžebří.

Kolem poledne telefonát: „Ještě mě posílají na gynekologii do nemocnice. Pro jistotu.“

 

Žena v ohrožení života

Ve dvě letím za manželkou do nemocnice a čekám u dveří, ze kterých vychází lékař. „Vaše žena je v ohrožení života. Dítě se musí vyjmout, jeho život je až na druhém místě. Už jsme domluvení s krajskou nemocnicí, kam bude Vaše žena převezena a proveden císařský řez. Pokud bychom dítě nevyjmuli dnes, nemuseli by to oba do zítra přežít.“

Diagnóza: Hellp syndrom. Dítě se před několika týdny přestalo vyvíjet a teď „zabíjí“ matku. Příčina neznámá.

V autě, kterým jela manželka k lékaři, je ještě její nákup a meloun, který jsme si chtěli večer spokojeně rozkrojit, a u televize zase pohladit manželčino bříško. Rozklepaný sedím na chodbě nemocnice a čekám, co se bude dít. Žena se zdá být klidnější než já.

Kačenka má 600 gramů

V 19:16 slyším křik dítěte. Rozevřou se dveře a sestřička letí bez zastavení s něčím tak malinkým, že se to sotva vejde do dlaně. A to „něco“ křičí jako o život! Ve 28. týdnu života! Je to naše Kačenka.

„600 gramů!“ slyším z chodby vzdálená slova. „Apgar skóre 9:9:8.“ Úžasné!

Mám slzy v očích a čekám, kdy uvidím ženu. Mám o ni takovou starost.

Rozevřou se dveře a žena leží na lehátku, ještě je v anestezii, ale zimou se celá klepe. Beru jí nějaké věci, pohladím ruku a domlouvám se se sestřičkou, kdy za ní mohu zítra na JIP dorazit.

První boj o život

Boj o život malého človíčka začíná 23. února 2007. Špičkoví lékaři a sestřičky se každý den piplají s tělíčky maličkými tak, že chodidlo s prstíčky je velké jako náš palec. Zavádějí jim v inkubátorech trubičkami potravu a hovoří o štěstí, když malá Kačenka stráví poprvé po týdnu 1 mililitr mateřského mléka.

Každý den jezdím za ženou a za dcerkou 40 kilometrů. V práci nedokážu myslet na nic jiného. Žena se pomalu zotavuje a je jí viditelně lépe. Malá bojuje, ale každý týden je vše jinak.

Jednou nám lékaři sdělí pozitivní zprávu, podruhé se vyskytne nějaký problém. Vedle nás se nepodaří zachránit malá dvojčátka. Je to neuvěřitelně deprimující, ale současně nás to povzbuzuje věřit v zázrak. Přežije to naše dítě? Kdy už budeme všichni tři doma? Bude mít nějaké následky?

Nemocná játra

V polovině června 2007 (což bylo původní datum porodu), přes tři a půl měsíce od narození, lékaři v nemocnici rozhodují, zda prospívající Kačenka půjde už domů. Má totiž krásných 2 000 gramů!

Ještě se jim na tom našem nedonošeňátku něco nezdá s játry, a tak provedou testy na cytomegalovirus. Tento zákeřný virus příbuzný herpesu je bohužel potvrzen. Virus, se kterým si dospělý člověk obvykle poradí, ale miminko bez imunity nikoli. Pokud není podáno antivirotikum, dítě ohluchne. Natrvalo.

Už tak malé a zesláblé tělíčko bude po poradě s nemocnicí v Praze dostávat 14 dní žilně látku neodzkoušenou na dětech, která má příšerné nežádoucí účinky (mimo jiné i rakovinotvorné bujení), ale je to jediné řešení. Nechcete přeci, aby vaše dítě bylo hluché.

Konečně doma

Po 14 dnech veselá SMS. „Přijeď si pro nás, ale hned! Jedeme domů!!!“ Okamžitě utíkám z práce a do hodiny vyzvedávám ženu i to nejkrásnější děťátko na světě a šťastně odjíždíme domů.

Kačenka prospívá, je veselá a šikovná a všecko prý dožene. Jsme nejšťastnější na celém světě.

Celý článek naleznete zde

Zdroj: www.ona.idnes.cz.