Optimismus je důležitou medicínou pro rodiče extrémně nezralých nedonošeňátek. Užívat jej potřebují nejen v prvních dnech, ale po celé dětství svého potomka.
Když si rodiče odnášejí své vypiplané nedonošeňátko po několikaměsíčním boji o život konečně z porodnice domů, je to velká úleva. Záruku na bezproblémový další vývoj děťátka ale nedostane nikdo z nich. Právem se tedy mluví o zázraku, když z třičtvrtěkilového drobečka vyroste „regulérní“ batole.
To je příběh i dnes tříleté Barči Laňkové, jejíž rodiče našli bezednou zásobu optimismu jak v obrovské vitalitě své dcery, tak v příbězích se šťastným koncem. Proto jejich recept na osvědčený lék posíláme všem, kdo jej zrovna potřebují.
Spolu s lékaři vybojovala svůj život, přestože její 730g tělíčko bylo vyvinuté jen na úrovni 27. týdne těhotenství. V důsledku toho měla menší vývojovou srdeční vadu, prodělala těžkou infekci, k dýchání potřebovala i pomoc umělé plicní ventilace, kvůli nedostatku červených krvinek absolvovala dvě transfuze, krmila ji dlouho jen infuze, její zrak se musel prát s retinopatií – typickou nedonošeneckou oční chorobou, která může způsobit slepotu. Během dvou a půl měsíce střídavě vyhrávala i prohrávala.
O tom, jak si malá vítězka vedla a vede v dalších měsících a letech, nám vyprávěla její maminka Alena.
Měla Barunka nějaké potíže i po propuštění z porodnice – s dýcháním, očima?
Měli jsme pro ni doma připravený kvalitní monitor dechu spojený s chůvičkou – ten nám pomocí „kyvadélka“ permanentně ukazoval, jak Baruška dýchá. I když jsme měli desky monitoru umístěné hned pod matrací, byl pro tento citlivý přístroj někdy problém dýchání zjistit. Takže se mnohokrát stalo, že se nám spustil alarm. Vždycky když se rozezněl, hned jsme naplno rozsvítili, abychom se přesvědčili, že Barunka není „modrá“, že dýchá. Apnoe jsme doma už naštěstí nezaznamenali, i když se monitor (nejspíš kvůli mělkému dýchání a nízké váze miminka) „planě“ spouštěl tak do půl roku, co jsme měli Barušku doma. Problém s očima se spravil, a jak nám řekla oční lékařka, ke které ještě stále chodíme do poradny pro retinopatii, je Barunka šampionka. Krásně se z toho dostala.
Když jste po téměř třech měsících opouštěli porodnici, byla to určitě úleva. Ale péče o takhle křehké miminko je doma náročná…
Nemohli jsme se dočkat, až se budeme moci o Barunku starat doma. Až s ní budeme moci být celý den, kochat se její krásou přímo, a nikoliv přes sklo inkubátoru. Když jsme si ji přivezli, měla něco málo přes dvě kila. Ale dobře jedla odstříkané mléko, poměrně dobře přibývala, hezky spinkala. Vlastně to bylo stejné jako u normálně narozeného miminka. Jen jsme nechodili příliš mezi lidi, aby něco nechytla, protože měla a má dodneška velice oslabenou imunitu. Pro mě bylo spíše náročné se každé tři hodiny „donutit“ odstříkat mlíčko, protože Barunka si zvykla na lahev, resp. z ní vypila daleko více než při kojení.
Celý článek naleznete ZDE
zdroj: www.mojebetynka.cz
Napsat komentář