Paní Adéla nám napsala příběh své předčasně narozené dcery Aničky, o který se s vámi nyní rády podělíme.
Anička se nám narodila v roce 2017 v Praze Podolí ve 31. týdnu s porodní váhou 1 480 gramů. Měla jsem placentu přes porodní cesty a malá byla v příčné poloze. Při císařském řezu jsem začala hodně krvácet, ztratila jsem tři litry krve a byla mi tedy odebrána děloha. Moc děkuji všem, kteří mne na sále dávali dohromady. Díky nim jsem pořád zde a můžu být i nadále maminkou tří dětí (Adama, Tomáše a Aničky). Nikomu nepřeji tu bezmoc, když ležíte na JIPce a nemůžete vidět své narozené dítě…
Když se mi začalo dělat lépe, pan doktor mi vysvětlil, co se přihodilo. Manžel mi poslal alespoň fotku maličké dcery v inkubátoru. Neonatologové mne seznámili s jejím stavem. Měla jsem obrovskou radost, že je to bojovnice a dýchá sama.
Moc jsem se těšila, až můj zdravotní stav dovolí, že se budu moci jít na dcerku podívat. Když se tak stalo, byl to nádherný pocit. Od té chvíle jsem za ní chodila každý den. Rozhodla jsem se s manželem, že o malou je v Podolí skvěle postaráno a že můj mladší syn mě potřebuje doma a nechala jsem se propustit. Nebylo to vůbec příjemné, měla jsem chuť se rozpůlit a být se všemi svými dětmi. Takovou vnitřní bolest a boj v hlavě jsem nikdy neměla… Dny, kdy jsem byla doma, jsem často proplakala steskem po Aničce. Naopak, dny kdy jsem jela za dcerou byly vždy hodně povzbuzující. Krásně rostla, papala a dělala pokroky.
Den před Mikulášem nastal den D, na který nikdy nezapomenu. Mohli jsme si Aničku odvézt domů! Nesla jsem si takové „skoro nikde nic“ zabalené v zavinovačce. Užili jsme si krásné Vánoce jako kompletní rodina. Splnil se mi sen, který jsme s manželem plánovali v únoru, když jsme chtěli dceru zplodit. Chtěli jsme, aby mám Ježíšek donesl malou holčičku.
Anička s rodinouSvůj příběh píši v den, kdy jsem měla mít termín porodu. Jsem moc ráda, že se mohu podělit o tak krásnou zprávu a napsat, že dnes začínáme oficiálně korigovaný věk a malá Anička má již 48 cm a 2 740 gramů. Je nádherná a má se čile k světu.
Nedoklubko, přeji, ať jste tu pro ty naše mrňavá zlatíčka i nadále a ať jste pro nás, maminky nedonošeňátek, stále tak velkou pomocnou rukou, jakou jste do teď.
Napsat komentář