#MyGivingStory – Zázrak jménem Eliška

To, že se narození a život Elišky v prvních dnech stane zázrakem, by mě na začátku těhotenství ani nenapadlo.

Všechno probíhalo, jak mělo. Největší můj strašák těhotenská cukrovka se nás netýkala.

Před kontrolou ve 30. týdnu jsem ještě uklidila celý dům po malování a těšila se na další „kino“ jak jsme říkali s přítelem „velkému“ ultrazvuku.

Kromě trochu oteklých rukou a nohou (nic divného říkala sem si) sem se cítila dobře. Výlet do Prahy kam jsem docházela do Gyncentra (dojížděla jsem z Karlových Varů kde žijeme) se však změnil v cestu domů plnou slz a nepředstavitelného strachu.

Pohodové těhotenství rázem změnila Preeklampsie, následně rozvinutá v Hellp Syndrom. Koukala jsem na svou doktorku naprosto v šoku, závěr: naše holčička je v růstu opožděná o cca 3 týdny, přeloženo: místo 2 kg váží jen něco k jednomu kilu, bílkovina v moči na „3 kříže“, vysoký tlak, prostě všechno špatně. Naprosto jsem odmítala představu, že se naše holčička narodí tak brzo a tak strašně maličká. Přece tak malé miminko nemůže přežít.

Zcela mě to zlomilo, celou dobu jsem si říkala, že nám prostě umře. Můj tchán mi tehdy napsal „že i malý človíček má chuť žít“. Ani jsem netušila, jak velkou bude mít pravdu (nejen v našem případě).

Vydržely jsme do 32. týdne a 2 dní. Následoval akutní císař. 22.3.2018.  Eliška se narodila s porodní hmotností 1170 g (zhubla na 1070 g) a měřila 33 cm.

První ji viděl přítel, natočil mi video a já si neuměla představit jak moc maličká je. Den po porodu jsem se i já v jeho doprovodu mohla podívat na naši holčičku. Byla tak strašně maličká, na ruce, noze jí cosi blikalo, všude něco pípalo a já se jí bála dotknout a bála sem se odejít, že se vrátím a ona bude pryč. Druhý den jsme poprvé klokánkovaly, ani jsem nedýchala ve strachu, abych jí neublížila.. Bylo to ale něco nepopsatelného. Od toho dne jsme klokánkovaly každý den 2x, ani jsem si kolikrát neuvědomila, že tam sedím s ní v náručí 3 hodiny. Pokaždé jsem se za dveřmi JIP rozbrečela, každý příchod byl ve znamení strachu. Tehdy proběhlo naše první seznámení s Nedoklubkem. Sestřička mi dala knížku Vítej Kulíšku. Tehdy jsem ani nevěděla, že se Nedoklubko tak moc dostane do hloubi našeho srdce a rodiny.

Eliška měla obrovské štěstí, přibírala rychle a byla naprosto zdravá. I tak nás ale lékaři varovali, že trhneme rekord v délce pobytu a že jsme druhé nejmenší miminko za celou historii jejich oddělení.

Den „D“ nastal 2.5.2018 po 42 dnech v nemocnici a my si konečně vezli domů náš zázrak s váhou 2240 g. Dnes je naší lásce 8 měsíců, těšíme se na první společné Vánoce a do konce našeho života budeme vděčni péči JiP Karlovy Vary za naprosto úžasný přístup k nám jako rodičům,  za záchranu toho nejcennějšího co v životě máme a za to, že nám byli oporou ve velmi náročných časech.

Brzký příchod Elišky na svět mě naučil pokoře a uvědomění si, jaký je to zázrak mít zdravé dítě. A Nedoklubko? Nedoklubko je pro nás srdeční záležitostí. V době, kdy byla Eliška v nemocnici pro mě bylo náročné číst jiné příběhy, věřit, že i ten náš dopadne šťastně, ale Nedoklubku se povedlo mi ukázat správný směr, jak se „nezbláznit“ a jak zkušenosti z našeho příběhu proměnit v něco užitečné.

Děkujeme lékařům a sestřičkám za jejich péči, nelze slovy vyjádřit úctu a vděk, který cítíme. Děkujeme Nedoklubku a hlavně Lucince Žáčkové za vše co dělá a já za sebe děkuji mému příteli, že to se mnou vydržel se zdravými nervy a mému tchánovi za to, jak skvělého dědečka v něm máme… Lenka Tomanová