Narozeninové ohlédnutí Nedoklubka – Klára Csirková

Klára Csirková vedla Nedoklubko v letech 2011 až 2013. A rozhovor uvádí slovy: „Děkuju holky za oslovení a možnost se k Nedoklubku po letech vědomě vrátit a zavzpomínat, urovnat si motivace současné i minulé…A nevím, asi to bude čtení jen pro skalní fandy.. Ráda bych vyjádřila, co Nedoklubko pro mne znamenalo, ale nejsem si jistá, že to je vůbec možné. Nechci, aby to bylo patetické…“ A tak čtěte.  A posuďte sami…

Současným rodičům by mohlo možná po přečtení pomoct vědomí, že předčasný příchod na svět jejich dětí nemusí být tou “špatnou” zkušeností. Bezpochyby je to zpráva, která se těžko těsně po porodu může přijmout. Asi by mi to přišlo v té době taky jako prázdné a nehorázné řeči. Nikdo, kdo si podobným traumatickým zážitkem prošel, na něj nikdy nezapomene. Je to těžké, bolí to, bezmoc a strach jsou bezedné…

A to byla vlastně cesta, která mě do Nedoklubka dovedla. Ta obrovská bezmoc a zoufalství, které jsem si přála, aby ostatní nemuseli prožívat. A jakýsi pocit provinění, že jsou kluci živí a zdraví.

Nedoklubko a moje úplně první setkání? Modrá, zázračná brožurka :-). Když jsem po předčasném porodu dvojčat ve 29. týdnu ležela na neonatologii v Budějovicích (čímž upřímně zdravím a ještě jednou děkuji za záchranu kluků i za skvělou péči a nadstandartní přístup zdejších odborníků) – kamarádka, která pracovala v I MY a byla poradkyní rané péče mi dovezla knížečku o Nedoklubku. Tehdy jsem poprvé četla příběhy těch, kteří si podobnou zkušeností prošli a dodalo mi to ohromnou dávku posílení a víry v to, že vše bude dobré.

Přímá zkušenost pak byla o téměř dva roky později, když jsem s Nedoklubkem chtěla propojit svůj web, ale nakonec jsme se domluvily s tehdejší předsedkyní sdružení, úžasnou Lenkou Novotnou, na užší a jiné spolupráci.

Co pro tebe Nedoklubko znamenalo tehdy a nyní?

Nedoklubko pro mne znamenalo záchranu. Cestu, růst a obrovské množství skvělých lidí, nových přátel, lékařů, psychologů – všichni vyjadřovali laskavost a touhu po ryzím pomáhání a lidství.

A poprvé jsem zažila pocit, kdy život jde “na ruku”, takové to zázračné flow. Přicházeli ti praví lidé v pravou chvíli, sice nebyli peníze, ale vždy se našli cesty, zdroje,  jak naše projekty rozběhnout tak, aby pomáhaly nedoklubkům a rodičům. Byla to neuvěřitelná cesta a jsem za ni nesmírně ráda. Za celou zkušenost předčasného porodu. Udělala mě silnější a dospělejší. Myslím, že jsem díky tomu i o dost lepší máma :-).

Co ti přineslo a co ti třeba i vzalo?

Nedoklubko mi především přineslo! Spoustu nádherných setkání, zkušeností, obrovskou vlnou solidarity, desítek nových, silných přátelství, která trvají dodnes. Jestli mi Nedoklubko něco vzalo? Ani ty věci, které by se mohly zdát jako negativní negativně nevnímám. Jsem ráda za to, že jsem díky Nedoklubku takovým člověkem, kterým nyní jsem. Bývala jsem ustrašená holka z kanclu, která se dostala do Prahy jednou za pár let. A po dvou měsících v Nedoklubku mi Lenka domluvila přímý přenos v Sama doma. Lenka se nebojí ničeho 🙂 Díky ní jsem neměla šanci zůstat malou Klárou a díky ní se Nedoklubko z rodičovské organizace vydalo na cestu profesionální.

Dokážeš zhodnotit své fungování, co bylo těžké a náročné, co tě bavilo a naplňovalo, jaké jsi měla vize a plány a proč jsi vlastně odešla?

Mé fungování? No, myslím, že od Lenky bylo čiré zoufalství a velká odvaha, že mne do role vedoucí projektu Mámy pro mámy a pak i celého Nedoklubka vůbec chtěla :-). Učila jsem se naprosto všechno – z matky čtyř dětí a asistentky ve velkoobchodu jsem se měla stát člověkem, který zaštítí organizaci čítající několik projektů, desítky dobrovolníků a zapojených nemocnic a pomáhajících organizací. Byla to obrovská škola a čerpám z ní dodnes.

Proč jsem odešla? Shořela jsem jako papírek :-). Chtěla jsem z Nedoklubka udělat profesionální organizaci a neuměla jsem si stanovit zdravé hranice. Dobrovolně a téměř ochotně jsem obětovala rodinu i osobní život. Moje motivace nebyla tak zcela zdravá, byl to zřejmě způsob, jak vyléčit osobní trauma z předčasného porodu a nefungujícího vztahu.

A tak se mi nesmírně ulevilo, když se Lucka Žáčková, nynější ředitelka Nedoklubka statečně a skvěle role zhostila a vede Nedoklubko s nadšením dál, rozvíjí jej a pomáhá s ostatními “holkami” tam, kde je třeba.

Jaké pozice jsi skrze Nedoklubko prošla? /koordinátorka projektu Mámy pro mámy a výkonná ředitelka/.

Ano, prošla jsem tyto role :-). Původně v roce 2009 bylo Nedoklubko především Lenka Novotná, která je vizionářem, nápady na Purpurové srdce, Mámy pro mámy, výstavu, Pohádky pro kulíšky jsou všechny její.

Mým vlastním projektem byly mamušky – laické poradkyně, příběhy dětí a Ponožkový rekord. A velmi jsem stála o to, aby se do zdravotnictví dostalo více alternativy: homeopatie, aromka apod. Z toho jsem měla velkou radost.

Myslím, že se nám s ostatními holkami dařilo dostat pomoc či vzkazy povzbuzení do mnoha nemocnic a obrovské díky patří všem koordinátorkám i všem, kteří vyráběli!!!

Podařilo se nám dostat Nedoklubko více do povědomí, ale obrovský kus práce se daří Nedoklubku až nyní. Zdá se více dospělé 🙂 a já mu obrovsky fandím!

Jaké pro tebe bylo např. natáčení pořadu TV Klíč? Medializace vlastního příběhu ….

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096060107-klic/212562221700001/obsah/188697-zachrana-nedonosenych-deti

Výborná zkušenost a další skvělí lidé na cestě: manželé Doktorovi, neonatologové z Plzně, Jan Potměšil, Marta Dušková. Nemám problém se sdělováním a znovuprožíváním příběhu našeho.

Na druhou stranu musím říct, že ani po dvanácti letech není moje tělo a duše vůči této zkušenosti zcela imunní – pohled na miminka v inkubátoru a vystrašené maminky je stále něco, co mi emočně “brnká”.

Jak vidíš Nedoklubko dnes? Znamená pro tebe ještě něco nebo je to zcela uzavřené téma?

Nedoklubko vnímám stále a baví mě sledovat, jak se vám daří, jak pomáháte stále novým a novým nedoklubkům, rodičům, nemocnicím. Vnitřně ale již necítím potřebu se aktivně zapojit.

Možná to není zcela zdravé rozhodnutí  a je to způsobené tím totálním vyčerpáním, ale spíše to vnímám jako přirozený krůček dál. Já jsem rozjížděč a vizionář, ale nejsem příliš zdařilý projektový dotahovač 🙂 … Vlastně nejsem ale v této době od nedoklubek zase až tak daleko.

Jak se máš dnes? Jaká je tvá profese? Jak se daří tvým nedonošeňátkům?

Řekla bych, že se máme hezky a postupně se plní sny a přání. Rodinu jsme sice s manželem pohromadě v původním složení neudrželi, ale proměnila se a spíše se nám rozrůstá :-). Není v tom hořkost a bolest, je to cesta ke svobodnějšímu a pravdivějšímu životu a všichni (i kluci) jsou s tím takto spokojeni.

Kluci jsou nyní dvanáctiletí habáni = celodenní šťouchačky, hádačky a šarvátky (k večeru bych je někdy nejradši oddělila a umístila do hooodně vzdálených pokojů. Mám je samosebou nesmírně ráda, ale vážně mi není dvacet a je to vážně znát – miluju klídek s knížečkou a to se prostě daří míň, než bych chtěla :-)).

Ale obří radost mám, že se povedlo kamarádce otevřít u nás za Soběslaví komunitní školu a tak kluci mají možnost se učit v partě v lese za pohybu a za mnohem větší legrace, než v lavici.

Po odchodu z Nedoklubka jsem nastoupila jako fundraiser do neziskovky  I MY a od loňska jsem si troufla zkusit znovu ředitelovat. S I MY pomáháme profesionálně v jižních Čechách  rodičům dětí s handicapem, ale i s ohroženým vývojem, kam spadají nedonošeňátka. Ta služba se jmenuje raná péče. Není to příliš známá bezplatná služba, ale je dostupná v celé republice a já věřím jejímu velkému přínosu pro všechny děti a jejich rodiny. Mám z té práce velkou radost, dává mi to smysl.

A z Nedoklubka samosebou taky!!!

Upřímně přeji všem, kterých se Nedoklubko dotýká, ať se vše bolestné promění co nejdříve v to radostné či alespoň snesitelné a přínosné. Hodně síly a pomoci, lásky kolem sebe – ať je vždy na dosah.

Velké díky vám všem, které Nedoklubko tvoříte!!! Budu se holky těšit na setkání, máte můj neskonalý obdiv a palce nahoru :-)))))) páááá K.

Děkujeme Klárko za všechno, co jsi Nedoklubku dala. Vždycky budeš patřit do naší nedoklubí rodiny a jsi naší součástí!