Paní Ivana, maminka tří dětí, nám napsala: „Chtěla bych svým příběhem podpořit rodiny, které jsou zrovna v této těžké situaci a jejich děti třeba mají i stejné problémy, jako měl náš Vojta.“ Přečtěte si příběh jejího synka narozeného ve 27. týdnu.
Rodiče si přáli syna
Když Ivana otěhotněla, měli s manželem ohromnou radost. „Manžel se hned těšil na syna, i když jsme ještě nevěděli, zda to skutečně bude chlapec,“ vzpomíná. Na screeningu ve 13. týdnu těhotenství bylo potvrzeno, že skutečně čeká kluka: „Oddychla jsem si, že je malý v pořádku a jeli jsme domů.“
Ivana začala krvácet
Pouhé dva dny poté se ale musela s obrovským strachem vrátit do nemocnice, důvodem bylo masivní krvácení. Lékaři na ultrazvuku zjistili, že miminko je v pořádku, ale objevili v jeho blízkosti velký hematom. Ivana vzpomíná na zdrcující verdikt: „Prý 50 na 50, že se miminko udrží.“ Pro jistotu lékaři Ivanu hospitalizovali. Naštěstí krvácení ustalo a tak mohla být po pár dnech propuštěna domů. Žena ale vzpomíná, že další nepříjemná událost na sebe nenechala dlouho čekat: „Volali z genetiky, že jsou nějaké výsledky zvýšené, že doporučují odběr plodové vody. Po konzultaci s mým gynekologem jsem ale přesto amniocentézu odmítla. Nebudu ale lhát, v hlavě mi to vrtalo.“
Těhotenství nebylo pohodové
Od 23. týdne těhotenství se vše podle slov Ivany začalo kazit. Jednou ráno se domnívala, že jí odtekla plodová voda. Závěr lékařů ale byl, že se o plodovou vodu nejednalo, šlo o masivní vodnatý výtok v těhotenství. „Test na plodovku negativní,“ vzpomíná Ivana na chvíle, kdy si opět myslela, že o miminko přijde. I během následné hospitalizace byly všechny provedené testy v pořádku, proto mohla Ivana z nemocnice domů
Ve 25. týdnu se ale na pohotovost vrátila s krvavým výtokem. Lékaři i tentokrát odtok plodové vody vyloučili. Ivana při vzpomínce na tehdejší události říká: „Moje psychika byla už na bodě mrazu…“
Týden na to, ve 26. týdnu těhotenství, se na pohotovosti, kam se opět vydala s pocitem, že něco není v pořádku, zjistilo, že miminko je bez plodové vody. Události následně vzaly rychlý spád. Sanitka těhotnou Ivanu převezla do nemocnice, kde jsou na porody v takto nízkém gestačním týdnu připraveni. Tam během týdne stihli ještě podat Ivaně kortikoidy a následně se miminko narodilo ve 27. týdnu s 1 040 gramy a 34 cm narodilo. Oficiální důvod byl: zánět děloy a odlučující se placenta.
Nelehký start života malého Vojtíška
Když Ivana viděla na mobilu fotografii svého syna Vojtu, jak jej s mužem pojmenovali, byla dojatá: „Byl tak krásný a a tak malý.“ Protože měla novopečená maminka zdravotní komplikace, nemohla se jít za svým miminkem podívat hned. Poprvé jej spatřila až dva dny po jeho příchodu na svět, to už měl za sebou první operaci z důvodu prasklého tenkého střeva. „Měla jsem hrozný strach, co ho ještě čeká. Ale zároveň jsem viděla, jak spokojeně spí. Cítila jsem, že je o něj dobře postaráno,“ vzpomíná Ivana.
Ivana byla propuštěna domů Vojta stále bojoval o život
„Nejhorší bylo odjíždět z nemocnice a nechávat ho tam. Člověk jel domů bez břicha i bez miminka,“ a dodává, že pocit nejistoty, zda její syn přežije byl ubíjející. Po první operaci se maličký chlapec dal rychle do kupy a ukázal, že je velký bojovník. Ivana říká: „Oddechli jsme si, že je to za námi a doufali že už bude jen líp.“
Nekróza střeva
Den před Vánoci ale volali z nemocnice, že je syn po operaci a rodiče mají rychle přijít do nemocnice, protože s nimi lékaři potřebují mluvit. Zprávy nebyly dobré. Lékaři sdělili smutnou zprávu, nekróza střeva. Následkem toho mu musel být odebrán kus střeva a vyvedena stomie. Ivana na tyto chvíle nerada vzpomíná: „Když jsme přijeli do nemocnice, ze dveří JIPky vyšla paní doktorka a rovnou se nás zeptala, zda bychom si přáli mluvit s psychologem. V tu chvíli jsem si myslela, že už tu Vojta není. Jediné, co jsem byla schopná ze sebe vydat bylo, že ho chci vidět a až potom, že chci s někým mluvit.“
Vojtíšek začal mít problémy s přijímáním mateřského mléka a musel proto dostávat speciální umělé mléko. Malý pacient trpěl průjmy, mléka nedokázal strávit dostatečné množství. „Jenom jsme sledovali, jak přibírá, jak roste. Nic jiného mě tehdy nezajímalo.“ Vojta měl stále stomii, již dlouhých šest týdnů, ale nedařilo se navýšit množství podávaného mléka. Objevily se navíc problémy s játry. Lékaři tehdy rozhodli o zanoření stomie. Chlapec se po operaci rychle zotavoval, začal pěkně přijímat potravu, vše šlo dobře a konečně se plánoval přesun z JIPky na oddělení intermediární péče.
Přišel ale Covid-19
Na první návštěvu šla maminka za synkem již sama z důvodu pandemie a zákazu návštěv. „Vlastně tatínek ho dva a půl měsíce neviděl,“ říká Ivana. Ani na intermediárním oddělení se Vojta nevyhnul zdravotním komplikacím – začal zvracet podávané mléko. Doba pandemie byla velmi náročná: „Začalo šílené období. Pro mě, jako nekojící matku, která vlastně na oddělení ani nemá co dělat, jelikož pouštěli za dětmi jenom kojící matky.“ Ivana vypráví, že jí naštěstí i tak k inkubátoru pustili, ale musela mít plášť, roušku, rukavice a přes tvář dokonce ještě štít. Svého miminka se bohužel nemohla ani dotknout, o klokánkování nemohla být ani řeč. Ivana si ale uvědomuje i světlé chvilky: „Po jedné návštěvě, kdy jsem Vojtovi dala najíst a on se na mě smál, jsem odjížděla domů s pocitem, že už bude konečně zase dobře.“
Štěstí netrvalo dlouho
Po pěkných chvílích, které maminka se svým synem zažila během návštěvy ale volali z nemocnice, že musí Vojta akutně na operační sál, protože má ve střevech zúžení. „Čekali jsme až do 22:30, než jsme se něco dozvěděli. To byl hrozný večer.“ Ivana i její manžel měli obrovský strach o svého synka. Po této poslední operaci, během které lékaři odebrali 10 cm střeva, Vojta přijímal potravu a správně trávil. Následně ale přišla další komplikace v podobě zánětu střev a malý pacient se musel vrátit k nitrožilní výživě. Ivana popisuje: „Měl tři dny dietku a pak mu postupně zas navyšovali mléko. Když se dostal na dávku 50 ml, tak jsem za ním nastupovala konečně do nemocnice. Byli jsme konečně spolu.“ Chlapci byl odstraněn centrální katetr a maminka si jej konečně mohla pochovat. Ivana dojatě vypráví: „Jít s ním kamkoliv od inkubátoru pro mě bylo neuvěřitelné! Najednou nebyl napojený na žádnou hadičku!“
Rodiče se dočkali a nesli si Vojtu domů
Vojta v nemocnici strávil celkem 164 dní – 5 dlouhých měsíců a 11 dní k tomu. Domů byl propuštěn s váhou 3 820 gramů a 56 cm.
„Nyní, když píši náš příběh, mu bude 8 měsíců bio a 5 měsíců korigo. Váží 6,5 kg a měří už 68 cm. Je to náš bojovník! Náš neskutečný pohodář a smíšek,“ uzavírá své vyprávění šťastná Ivana.
Ivana přichází se vzkazem pro maminky předčasně narozených dětí:
Jen chci říct, že i když se zdá, že je všechno proti vám, a že prostě to je nekonečný, a že to nikdy neskončí, tak se to opravdu jednou obrátí k lepšímu! A půjdete domů – tak, jako i my jsme se konečně dočkali.
Poděkování patří lékařům z Hradce Králové
„Navždy budeme vděční JIP a intermediární péči ve Fakultní nemocnici Hradec Králové za to, jak se starali o našeho Vojtíška! Moc a moc jim děkujeme!“
Napsat komentář