První dny po porodu: nejhorší chvíle mého života!

S manželem jsme se snažili dlouhých pět let o miminko. Po třetím IVF se konečně zadařilo 😊 naše radost byla obrovská! Těhotenství probíhalo normálně, první screening byl v pořádku, druhý taktéž a navíc nám byla na sto procent potvrzená holčička. Byli jsme za to šťastný! Na druhém screeningu mi paní doktorka řekla, že je malá o trošku menší, ale že se nemám obávat. Týdny ubíhaly a vše bylo v pořádku.

Otekly mi ruce a cítila jsem se jak napnutá na struně. Bylo mi to divné a víc a víc jsem si začala číst informace o preeklampsii. Pořád jsem si říkala, že když už jsme museli toho tolik vytrpět s početím, tak snad jsme si vše už vybrali. Nicméně jsem raději šla k mému gynekologovi, kde se ukázalo, že mám v moči bílkovinu. Také mi byl naměřen vysoký krevní tlak. Pak už mám vše tak trošku v mlze.

Musela jsem okamžitě do nemocnice, kde se pokoušeli snížit tlak. Ultrazvuk ukazoval, že malá má 700 gramů, ale měla by mít už kolem kila. Tlak pořád rostl a nedařilo se ho snížit. Vůbec už nevím, kolik kanyl mi napíchli, kolik léků podali… Jednu noc jsem byla na porodním boxu, slyšela jsem vedle jinou maminku, jak krásně porodila a doktor ji gratuloval. Já mezitím prožívala obrovský strach. V nemocnici mi začali říkat, že už se jedná o hodiny. Dceru už zhruba 14 dní nevyživovala placenta.

Pak jsem se totálně sesypala, začala jsem zvracet a okamžitě mě vezli na sál. Jen si pamatuji, že tam byla anestezioložka, která byla strašně hodná a říkala, že mě uspí a až se probudím, budu mít miminko. Člověk počítá v tu chvíli opravdu se vším. Pak jsem usnula a probudila jsem se až na JIP. První, na co jsem se zeptala bylo, jestli miminko žije. Sestřička mi potvrdila, že ano a že Kristýnka je na JIP a je o ní dobře postaráno. Ani jsem nevnímala bolest po císařském řezu, chtěla jsem hned za Kristýnkou. Počítala jsem minuty, až mě z JIP pustí a budu ji moct vidět.

Plno hadiček, všude přístroje. Její váha byla opravdu jen 700 gramů! Musela jsem se rychle zotavit. Lékaři se mě ptali, jak mi je a já jim vyprávěla jen o Kristýnce. Na sebe jsem vůbec nebrala ohled, ve své hlavě jsem měla jen a jen Kristýnku.

Na pokoji jsem byla se skvělou maminkou, která také měla nedonošeného chlapečka a vzájemně jsme se podporovaly! Chvíli brečela jedna, druhá utěšovala a pak se to obrátilo.

Kristýnka hned druhý den dostala infekci a byla jí nasazena antibiotika. Váha během tří dní spadla na 550 gramů. Mohly jsme neomezeně chodit k inkubátoru, já vždycky přišla, byla tam max. 10 minut a musela jsem pryč. Na pokoji jsem jen brečela a odsávala mléko. Byla jsem ráda za každou kapku. Nosila jsem Kristýnce mléko nejdřív ve zkumavce, třeba i jen čtvrtku a sestřičky jí mlékem jen vytíraly pusinku. Asi třetí den mi sestřička, která měla službu, ukázala rituál přebalovaní a krmení. Poprvé jsem tehdy viděla i Kristýnky obličej bez masky na dýchání. To byl neuvěřitelný pocit! Byla jsem té sestřičce tak vděčná! Nejraději bych ji u toho inkubátoru objala.

Pak už Kristýnka začala pomalu nabírat, bylo to ze začátku jen po 10 gramech, ale hlavně, že to lezlo nahoru. Postupně mě sestřičky nechávaly malou přebalovat. Pamatuju si, jak ty první dny se čekalo aspoň na smolku. Pak se Kristýnka vykakala a vše konečně probíhalo dobře.

Mně bohužel praskla jizva po císařském řezu a proto jsem nemohla klokánkovat.  To mi trhalo srdce, ale doktoři nechtěli, aby se ke Kristýnce dostaly bakterie… Mohla jsem si jí ale alespoň chovat. Pamatuju si, když mi jí sestřičky poprvé podaly… Byl to tak krásný pocit! V ruce jsem necítila skoro nic, opravdu to bylo miminko do dlaně. Pak se už věci krásně začaly rovnat, Kristýnka začala víc přibírat, mně se jizva zahojila a mohly jsme klokánkovat.

Na JiP jsme byly celkem 55 dní. Jezdila jsem za malou dvakrát denně, naštěstí jsem to měla autem z domova asi 10 minut.

Když malou přeložili na IMP, měla strašnou radost. Kristýnka už nebyla v inkubátoru, ale na vyhřívaném lůžku. Krásně začala pít mléko ze savičky a během čtyř dnů byla bez sondičky. Radost byla ohromná! Pak si pamatuji, že za mnou přišel pan doktor, že by jsme si mohly jít spolu lehnout na pokoj, až se uvolní místo. Bylo to pro mě jako sci-fi, představa, že už bychom mohly být 24 hodin denně spolu ❤️ Na pokoji jsme spolu byly týden, než nás propustili domů. Už se vlastně jen čekalo, až Kristýnka dožene váhu.

Kristýnka se narodila koncem května s váhou 700 gramů a začátkem srpna byla propuštěna,  vážila tehdy 1 890 gramů. Konečně jsme šly domu! 😍😍😍

Když píši tento příběh, Kristýnce je 14 dní korigovaně a váží 2 550 gramů. Začíná zvedat hlavičku, když je na bříšku. Naše paní doktorka ji moc chválí.

Závěrem bych chtěla poděkovat neonatologii v Ústí nad Labem, kde pracují skutečné kapacity a jsou to lidé na svém místě.