Jsem máma a ve 25. týdnu těhotenství mě, dle odborných definic, potkal předčasný porod. Jenže já čím dál tím intenzivněji hluboko uvnitř sebe cítím, že vlastně nic jako předčasný příchod na tenhle svět, potažmo předčasný odchod z něj, neexistuje. Že je všechno jen správné načasování vesmíru a rozhodnutí duše, která mají svůj význam. Jakkoli to může být pro všechny zúčastněné bolestivé.
Naši holčičku jsme počali vědomě a z lásky. Dle doktorů bylo vše v pořádku, ale já už od začátku těhotenství cítila, že je něco jinak. Že to nebude takové to těhotenství bez komplikací, kdy vám postupně roste břicho a vy porodíte v termínu.
Ve 22. týdnu jsem začala krvácet, jela jsem proto do nemocnice, kde mi bylo sděleno, že se pravděpodobně jedná o potrat. Odmítala jsem si to připustit. V napojení na svou dceru jsem byla přesvědčená o tom, že je v pořádku. Byla. Krvácení způsobil velký hematom, který mi částečně odlučoval placentu. A tak jsem vzorně ležela, meditovala a věřila.
Ve 24. týdnu se mi spustily kontrakce a já byla převezena na porodní sál, kde mi byly píchnuty kortikoidy na dozrání plic miminka a nasazena tokolýza s cílem zastavit rozbíhající se porod. Po kapačce, která mi byla zavedena do žíly, mi vyskočil srdeční tep a výrazně poklesl tlak, cítila jsem se malátně… Doktoři nás připravovali na to, že s největší pravděpodobností po dokapání porodím. Kontrakce stále neustupovaly, malátnost nabírala na intenzitě. Po tváři se mi začaly koulet slzy a já se najednou ocitla mimo svoje tělo v jiné úrovni vědomí. To, co jsem tam prožila, je jen těžko zprostředkovatelné. Nevím, jak dlouho tenhle kontakt s něčím, co nás všechny přesahuje, trval, ale když jsem se vrátila zpátky a otevřela oči, zaplavil mě pocit neskutečného štěstí. Vnímala jsem ochrannou ruku nad sebou a cítila, že ať už to dopadne jakkoli, bude to správně. Kontrakce následně začaly slábnout a já byla z porodního sálu vrácena zpátky na pokoj.
Tři dny na to jsem maličkou přestala cítit, nehýbala se. Večer jsem začala opět velmi silně krvácet a věděla jsem, že tentokrát je to definitivní konec mého těhotenství. Kristýnka se rozhodla pro příchod akutním císařem ve 25+2 t.t. s porodní hmotností 690 gramů po abrupci placenty.
Když jsem ji poprvé viděla, plakala jsem, ale překvapilo mě, jak moc jsem byla vnitřně klidná. Neprožívala jsem žádné pocity viny, jen jsem cítila obrovskou důvěru v život. Vnímala jsem to jako její cestu, pro kterou se z nějakého důvodu rozhodla, a mě si vybrala jako svoji mámu, protože ví, že to zvládnu. Cítila jsem, že to má svůj význam, pro ni i pro mě, cítila jsem, že si to z nějakého důvodu musíme prožít, jakkoli nepříjemné to bude.
Počáteční prognózy nebyly příznivé. Kristýnka si prošla celou řadou komplikací, prodělala několik operací a na neonatologickém oddělení strávila půl roku. Šest dlouhých, psychicky náročných měsíců, během kterých jsem střídavě zažívala radost a smutek a častokrát cítila tak silnou bolest, že jsem myslela, že mi pukne srdce. Byla to ta největší lekce pokory a bytí tady a teď. Životní kopanec, který mi daleko víc dal, než vzal.
Dnes je Kristýnce 13 měsíců, začíná chodit a je zdravá. Každou buňkou svého těla cítím nekonečný vděk. Za ni, za sebe, za celou svoji rodinu, za tuhle zkušenost, za všechny malé bojovníky, kteří nám sem přicházejí jako reflektorem posvítit na to skutečně důležité v životě.
Z celého srdce děkuji oddělení rizikového těhotenství a neonatologickému týmu FN Plzeň. Děkuji lékařům. Děkuji sestřičkám. A děkuji, Tobě, Magdo.
Veroničin vzkaz maminkám:
„Vaše miminko je tady dříve, než jste čekala. Vím, jak moc tohle bolí, ale není to Vaše vina, je to plán jeho duše, pro který si vybralo tu nejlepší mámu na světě – VÁS. Pohlédněte na něj, na svého největšího učitele, který Vám přináší obrovskou náruč životní moudrosti, naplňte svoje srdce vděčností a stůjte při něm. Nemůžete-li být u svého miminka, myslete na něj a posílejte mu energii a láskyplná slova vesmírnou poštou, bude tak cítit Vaši blízkost, i když nebudete fyzicky u něj. Je to tak, jak to je. Všechny ty emoce, které cítíte, jsou v pořádku. Všechny ty slzy, které Vám tečou po tváří mají svůj význam…“
Napsat komentář