Vlaďka se s námi podělila o příběh o tom, jak se ve 42 letech stala podruhé maminkou. Adélka se jí narodila ve 35. týdnu. Na úvod svého emailu napsala: „Dobrý den, chtěla bych se s Vámi podělit o náš příběh. „Náš“ píšu, protože to vždycky zasáhne celou rodinu…“ Přečtěte si její vyprávění i vy…
Je mi 42 let a už jsem ani nečekala, že budu mít miminko. Protože ale můj přítel žádné nemá a věděla jsem, že by moc chtěl, domluvili jsme se a nechali to osudu a v mém věku hlavně na přírodě. Adélka se narodila 1. 11. 2020 ve 35+2 týdnu těhotenství. Je to mé druhé dítě (Kačenka se narodila 28. 8. 2006 ve 35+1 týdnu těhotenství).
Moc jsme se na ni těšili a tak nějak jsem čekala, že se narodí dříve, v obou dvou těhotenstvích jsem měla menší zdravotní komplikace a byla jsem na to částečně přichystaná. Porod proběhl „v pohodě“, malá měla 2 360 gramů a 42 cm.
V porodnici na JIPce jsme strávili celkem 19 dnů. Kromě drobných dýchacích potíží a problému s kojením, jsme ze začátku neměli vážnější potíže. Malá prodělala novorozeneckou žloutenku, ale s tím jsme také počítali. Vím, že jsou miminka, která to mají s příchodem na svět mnohem složitější, než jsme měli my a strašně obdivuji jejich rodiče, hlavně maminky.
Hned první den se stalo to, že nám v porodnici spálili nožičku, kterou pak následně dlouho léčili, do té rány se nám doslaly nějaké bakterie (zlatý stafylokok). A aby toho nebylo málo, nasadili malé antibiotickou léčbu, protože, prý měla zánět močových cest, nakonec se ukázalo, že žádný zánět nemá a že jen kontaminovali vzorek moči při odběru, takže jsme měli tři dny antibiotika zbytečně.
Asi nemusím do detailů popisovat, co jsme po celou tu dobu pobytu v nemocnici prožívali a báli se o naše miminko. Strach je znásoben tím, že ho nemůžete mít u sebe. Celou situaci nám ještě zhoršovala covidová doba, takže jsem tam byla sama. Nemohly za maminkami žádné návštěvy, jen tatínek jednou denně za miminkem.
Všechno ale dobře dopadlo, po devatenácti dnech jsme šli domů a kromě nějakých dalších kontrol už nás čekalo a čeká jen samé štěstí a radosti s naším malým drobeček a její sestrou, která měla příchod na tento svět hodně podobný. Miluju svoje dcerky a obdivuji tatínka, že to tak hezky zvládnul a byl mi v těch chvílích obrovskou oporou.
Myslím na všechna nedoklubka a jejich rodiny. Všem držím palce a přeju obrovské hromady štěstí a lásky, ať jim ten těžký začátek dodá hodně sil…
Napsat komentář