„Milé Nedoklubko, děkuji, že jsi. Tvé příběhy mi velmi pomohly. Posílám ke zveřejnění i ten naší Aničky. Vděčně Veronika Vytlačilová,“ píše nám jedna z žen, které také porodily předčasně, a pokračuje: „Naším příběhem bych ráda podala svědectví o velké Boží lásce a úžasném lékařském umu. Snad přinese naději všem, kteří se nyní ocitají v těžké situaci a podléhají obavám.“ Přečtěte si i vy její příběh.
Na screeningu jsme si vyslechli šokující zprávu
Vše začalo ve 21. týdnu těhotenství na 2. screeningu. Cítila jsem se dobře a v závěru vyšetření se dozvěděla, že náš tehdy téměř dvouletý syn bude mít sestřičku. Chtěla jsem s radostí seskočit z lehátka, ale doktorka mě zastavila slovy: „Musím zavolat primářku.“ Zjistilo se, že miminko má na zadečku nádor (tzv. sakrální teratom), k němuž může být navíc přidruženo mentální onemocnění. Přítomní lékaři mě opakovaně „chlácholili“, že do 24. týdne mohu jít legálně na potrat, což se stíhá, takže je to v pohodě.
Ne, „v pohodě“ nebylo vůbec nic, protože miminko v bříšku kopalo, a před chvílí mi na ultrazvuku dokonce zamávalo. S manželem jsme se rozhodli pro život.
Prognóza: do dvou týdnů zemře
Následovala magnetická rezonance a časté kontroly na velkém ultrazvuku. V původním plánu byl porod císařským řezem ve 38. týdnu, operativní odstranění teratomu a odchod domů s dítětem, které sice bude muset být v onkologickém sledování, ale jinak má šanci být zcela zdravé. Jenže nádor neustále velmi rychle rostl. Ve 28. týdnu mě hospitalizovali na rizikovém oddělení s tím, že holčička do dvou týdnů zemře. Pojmenovali jsme ji Anna.
Nitroděložní operace pomohla jen na chvíli
Záhy jsem podstoupila do určité míry rizikovou nitroděložní operaci, která Aničku zachránila – byla stabilizovaná a těhotenství mohlo pokračovat. Ovšem z úspěšné operace jsem se na rizikovém oddělení radovala pouhé dva dny, pak nádor vrostl do Aniččina tělíčka a nevratně poškodil část nervů. Navíc opětovná magnetická rezonance ukázala, že teratom utlačuje a možná i poškozuje Aniččiny orgány. Byla jsem ve 30. týdnu, když jsem si měla zvolit jednu ze tří cest, kterými se bude těhotenství ubírat. Jedno měly stejné, všechny končily porodem mrtvého dítěte.
Nádor vážil zhruba 1,5 kg
Druhý den lékaři změnili názor a rozhodli se pro záchranu Aničky udělat vše. Provedli druhou nitroděložní operaci, po níž se mi začal zkracovat děložní čípek a nedařilo se již plně tlumit kontrakce. Při třetí nitroděložní operaci došlo k technické chybě a laser mi propálil střevní kličky. Nevědělo se to, a proto jsem několik hodin po operaci zkolabovala pro vnitřní krvácení. Anna se narodila akutním císařským řezem ve 30+6 týdnu těhotenství s nádorem o hmotnosti cca 1,5 kg.
Museli ji odvézt na odoperování nádoru
Probudila jsem se druhý den zaintubovaná na JIP. Po vyndání roury z krku jsem nemohla několik hodin ani šeptat, natož mluvit a přitom se mi v hlavě rojilo tolik otázek. Manžel se o narození naší dcery dozvěděl až 24 hodin po porodu. Vidět jsem ji mohla teprve 4. den, byla zrovna 1. adventní neděle. Pátý den mě za Aničkou vezli z JIP znovu, abych se rozloučila, neboť odjížděla do jiné nemocnice na odoperování nádoru. Nedávali jí mnoho šancí, a proto jsem myslela, že už ji nikdy neuvidím. Směla jsem ji pohladit po ručičce a ten dotek ve mně vyvolal tolik lásky, že jsem dcerku už nikdy nechtěla pustit. Zpívala jsem jí ukolébavku a do toho plakala. Pak odjela.
Šestihodinovou operaci i náročné pooperační období Anička přežila. Strávila pak v nemocnici necelé 2 měsíce, během nichž se potýkala s nesnázemi typickými pro těžce nedonošená miminka. Nyní nás doma obdařuje úsměvy a za to patří všem pečujícím lékařům i sestřičkám velké díky. <3
Napsat komentář