Katka Fialová je koordinátorkou Nedoklubka pro FN Brno od roku 2020. Součástí týmu Nedoklubka tedy není dlouho, ale i tak má za sebou již velký kus práce! Jaká byla její cesta k Nedoklubku? Co by mu přála do budoucna? A co vzkazuje tato sympatická lékařka čerstvým rodičům po předčasném porodu? 

 

Vzpomeneš si, kdy jsi se o Nedoklubku dozvěděla? Kdy a kde jsi poprvé slyšela slovo „Nedoklubko“?

O Nedoklubku jsem se dozvěděla, když jsem šla poprvé na JIRP klokánkovat. Bylo to druhý den po porodu mojí dcery Emmy, která se narodila ve 30. týdnu těhotenství pro preeklampsii. Mnoho věcí mi z těch dní zůstalo v oparu, ale na první klokánkování se nezapomíná. Na JIRP tehdy byla taková zvláštní, vzrušující atmosféra a šeptem se neslo, že přijela ředitelka Nedoklubka a budou se natáčet záběry z klokánkování. Lucka tehdy stála s kameramanem naproti nám a když mi položila sestřička Emmičku na hrudník, řekla jen tiše: „To je tak hezký…“ A zasklily se jí oči… Věděla, co prožívám.

(První klokánkování Katky a její holčičky Emmy máme tak už navždy zachyceno na tomto videu 💜FN BRNO)

 

 

Jaká byla následně tvoje cesta k Nedoklubku? Co tě přivedlo do jeho týmu? Proč jsi se vydala na „nedoklubí cestu“?

Během pobytu v porodnici jsem často četla příběhy na webu Nedoklubka. Pomáhalo mi to. A pak, když mi bylo moc ouvej, tak jsem začala psát náš vlastní příběh a vypisovala jsem se ze všech pocitů, co papír snesl, od hezkých a hřejivých z prvních úspěchů a pokroků, až po ty plné nejistoty a zoufalství ..

Vždycky jsem toužila být součástí nějakého charitativního projektu a najednou bylo nad slunce jasné, který to bude… Tři měsíce po propuštění domů jsem zavolala Lucce s dotazem na možnosti koordinace pro Brno. Dodnes si pamatuji, jak na mě zapůsobilo, jak byla milá a empatická, že si nás pamatovala z natáčení, pamatovala si, co jsme s manželem říkali… Domluvily jsme se tehdy na koordinaci a taky na dopsání našeho příběhu, ze kterého nakonec vznikl Seriál k 18. narozeninám Nedoklubka…

Katko, co děláš ve svém životě? Jaká je tvoje profese, co tě živí? Čím jsou vyplněny tvé dny? Co tě baví a co tě naopak nebaví?

V životě jsem především máma dvou holčiček, Aničky a Emmičky, a momentálně jsem na rodičovské dovolené. Vzděláním jsem lékařka, věnovala jsem se přes 10 let vědě a výzkumu a výuce na Lékařské fakultě v Brně.

Mojí vášní je tzv. lifestylová medicína, věřím v sílu prevence a životního stylu – stravy, pohybu, nastavení mysli, duševní hygieny… a to se jako takovou „bokovku“ při rodičovské snažím předávat a ukazovat dál.

A zase zpátky k Nedoklubku 🙂 Co je tvoje srdcovka na naší organizaci?

Srdcovka je celý kolektiv žen, které tvoří Nedoklubko. Všechny ženy v něm jsou pro mě inspirací a taky potěšením z toho, že lidí s velkým srdcem je stále dostatek a když dají hlavy nebo spíš srdce dohromady, tak se dějí krásné věci.

A srdcovkou jsou samozřejmě i setkání v porodnici při předávání, která jsou pro mě na jedné straně stále plná emocí, vzpomínek, pocitů vděčnosti a dojemných setkání s lidmi, kteří pro nás s manželem v určité chvíli života byli středobodem našeho mikrosvěta a díky nimž máme dnes šťastnou a věčně vysmátou holčičku, které je všude plno… Na druhé straně jsou to chvíle, kdy s velkým potěšením pomůžu rodičům a jejich nedonošeňátkům tam, kde jsem pomoc dostala i já…

Co bys Nedoklubku přála do budoucna? Kam by se podle tebe mělo posunout, jakým směrem se vydat? Nebo má zůstat tam, kde je?

Přála bych mu, aby dál pokračovalo cestou, kterou má našlápnuto, protože ne každá neziskovka se může pyšnit takovými rozměry a délkou životnosti… Ať tedy dál touto cestou posílá dobro. Může z toho být jedině zase další dobro… 😊

Je něco, co bys ráda vzkázala rodičům předčasně narozených dětí? Těm, kteří právě teď prožívají strach o své miminko v inkubátoru?

Vzkázala bych asi to, co pomohlo tehdy mně. V těch nejbolavějších chvílích jsem ne vždy dokázala přijmout větu typu: “Bude to dobrý…“ Tak nějak mi to klouzalo po povrchu. Ne vždy, ale někdy ano… Protože to pro mě nebyla věta, která by ukonejšila bolest v srdci a obrovskou nejistotu. Mojí oblíbenou větou se stala věta: „POKUD SE NEVZDÁTE, NEMŮŽETE PROHRÁT.“ Ta věta v sobě totiž nese poselství, že nezáleží až tak na tom, co se stane ve vnějším světě, ale důležité je, jak se k tomu postavíme sami v sobě uvnitř… A že „výhra“ neznamená pro všechny protrhnout ve stejný čas tu stejnou cílovou pásku… Vaše výhra může mít totiž úplně jinou podobu a je to tak vlastně v pořádku… pokud dokážete přijmout odlišnosti. 😊

Přejete si také podpořit Neonatologické oddělení FN Brno a poslat jim Dvanáct sil?