„Vážené nastávající maminky, vážení nastávající tatínkové, ráda bych se s vámi podělila o náš příběh s předčasným porodem a cestu našeho nedonošeného syna,“ napsala nám maminka Petra. Její syn Maxim se narodil 2,5 měsíce před termínem. A je z něj veselý, spokojený, šikovný kluk, který dělá rodičům radost! Začtěte se i vy do jejich příběhu!
Vše bylo dokonalé
Otěhotněla jsem v polovině listopadu 2018 s tím, že jsme se o této radostné zprávě dozvěděli 16. 12. 2018. Od počátku těhotenství vše probíhalo tak, jak mělo, a to i přesto, že jsem byla lékařkou indikována jako „riziková“ pro mé dřívější gynekologické problémy. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se mělo těhotenství vyvíjet ne úplně dobrým směrem. V březnu jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka a radost byla o to větší, protože jsme si jako první miminko přáli právě chlapce. V dubnu 2019 jsem se i s bříškem provdala. Pamatuji si, jak jsem se bála, abych na fotografiích vypadala hubená. Svatbu jsem si naplno užila a ihned po ní jsme začali s manželem postupně pořizovat veškerou výbavu pro příchod našeho chlapečka.
Na běžné prohlídce přišla nečekaná zpráva
22. 5. 2019 jsme s manželem navštívili mou lékařku na plánovaný ultrazvuk a kontrolu, zda se miminko vyvíjí tak, jak má. Po, z mého pohledu běžné kontrole, pronesla paní doktorka památnou větu: „Tatínku, okamžitě naložte maminku a odvezte jí do nemocnice, hrozí předčasný porod!“
Podotýkám, že původní termín porodu byl stanoven na 25. 8. 2019! Ten pocit strachu, bezmoci a zoufalství nepřeji nikomu. Manžel mě okamžitě odvezl do nemocnice, kde mě vyšetřili a hned hospitalizovali s diagnózou „zkracování děložního hrdla“. Doktoři museli podáváním medikací a zejména naordinovaným klidem oddálit porod, jak to jen šlo. Každý den mě na pokoji kontrolovaly sestřičky, monitorací činnosti srdce miminka. Dostala jsem dvě dávky kortikoidů na rychlejší vývin plic miminka, podávali mi různé druhy léků…
K tomu mi byl přikázán přísný klid na lůžku
Mohla jsem chodit jen na WC, maximálně rychlá sprcha a ihned zpět do postele. Bylo to příšerné, protože jsem se jinak cítila dobře. Bylo mi řečeno, že v nemocnici budu až do porodu, což mělo být klidně 2-3 měsíce! Naštěstí jsme si mohli dovolit nadstandardní pokoj a manžel byl prakticky celou dobu se mnou v nemocnici. 14. 6. 2019, něco přes tři týdny po mém nástupu do nemocnice, manžel ráno odjel kolem 7. hodiny jako každý den do práce. Kolem 8.00 hod. však přišly pravidelné bolesti podbřišku a zad, v intervalu nejdřív 8 minut, později 6 minut. Po necelé hodině jsem to řekla sestřičkám a ty mě připojily na monitor.
Slyšela jsem: Dnes určitě porodíte
Domnívala jsem se, že se jedná o poslíčky. Přestože jsem měla obrovský strach, doufala jsem, že to nebude nic vážného. Sestřičky koukaly na monitor a zhodnotily, že kontrakce to pravděpodobně nebudou a přizvaly ke konzultaci lékařku. Ta se na pár vteřin podívala na monitor a jednoznačně prohlásila, že jsou to skutečně kontrakce a doprovodila mě na vyšetřovnu. Po vyšetření se bohužel potvrdila její teorie: „Dnes určitě porodíme, jste otevřená na 8 cm, nedá se to zastavit.“ Okamžitě jsem propadla panice, vždyť náš prcek je ještě hodně malinký a přijde na svět o zhruba 2,5 měsíce dřív!
Všechno to mám trochu v mlze
Doktorka dle ultrazvuku odhadovala, že syn bude mít kolem 1 kg. Volala jsem tu zprávu s brekem manželovi a ten během pár minut přijel. Vzpomínám si, že do mě cpali všelijaké druhy léků, jen aby kontrakce co nejvíce utlumili a porod ještě o pár hodin oddálili. Začali mě připravovat na operaci. Moc si toho nepamatuji, byla jsem pod vlivem silných léků a celou tu dobu mám trochu v mlze. Vím jen, že na poslední chvíli jsme řešili změnu příjmení, protože při hospitalizaci jsem ještě měla občanku se jménem za svobodna. No, udělali jsme jim to na poslední chvíli celkem zábavné .
Byl tak maličký! Ale nádherný!
V cca 14.00 mě odváželi na operační sál, kde proběhla sekce v celkové narkóze, takže mi malého ani neukázali, protože jsem spala. V 14:16 se nám narodil syn Maxim, v týdnu 29+5, s porodní hmotností 1 430 gramů, neměřen, apgar skóre 10, 10, 10. Ihned ho přeložili na neonatologické oddělení do inkubátoru a mě na jednotku intenzivní péče. Pár minut po porodu se byl na našeho syna podívat nejdřív manžel, já jsem se probírala o pár pater níže z narkózy. Večer mě pak manžel přišel navštívit, a přestože na JIP návštěvy tenkrát nepouštěli, manžel umluvil sestřičku a ta ho za mnou pustila, aby mi alespoň ukázal fotku našeho miminka. Byl tak maličký! Ale nádherný!
Od narození byl moc šikovný
Dozvěděli jsme se, že důvodem předčasného porodu byla infekce v porodních cestách v kombinaci s mými důvody pro rizikové těhotenství. Druhý den odpoledne jsem byla přeložena na běžné gynekologické oddělení a na vozíčku mě manžel odvezl na neonatologii, abych se i já mohla na ten náš poklad konečně podívat. Byl od narození moc šikovný. Nepotřeboval plnou podporu dýchání, jen asi 2-3 dny mírnou kyslíkovou pomoc, aby se mu plíce „nastartovaly“. Pár dní po narození pak prodělal první novorozeneckou žloutenku, pak přišla komplikace v podobě podezření na sepsi žaludku, kterou lékaři naštěstí velmi rychle zaléčili vhodnými antibiotiky. Potom další žloutenka, kterou opět pomocí fototerapie vyléčili.
Musela jsem ho nechat v porodnici….
Chodila jsem za Maximem každý den, někdy i několikrát denně. Pravidelně jsem mu odsávala mateřské mléko, od prvních kapek až po několik set mililitrů. Po několika dnech mě pustili domů a já musela mého syna nechat v nemocnici. Hrozný pocit. Ani to mi však nezabránilo za Maxem jezdit každý den, vždy ráno, po obědě a večer pak s manželem. Vždy jsem mu vozila čerstvé mateřské mléko. Po cca 2 týdnech malého přeložili z oddělení JIRP na oddělení JIP, kde jsem se mohla plně zapojit do péče o miminko, koupání, přebalování, krmení atp…
Pak to šlo všechno ráz na ráz
Přeložení na rooming, má další hospitalizace, abychom s Maxem byli spolu. Byl moc šikovný, krásně přibýval na váze, toleroval mé mateřské mléko, začalo to vypadat, že už máme skutečně to nejhorší za sebou. Maxim absolvoval spoustu dodatečných vyšetření – oční, ušní, kontrolní rentgen plic a další, aby si lékaři byli skutečně jistí, že je zdráv. Po 2,5 měsících strávených v nemocnici pak 30. 7. 2019 přišla radostná událost, kdy nás oba propustili domů. To Maxim vážil 2,6 kg a byl stále více než 20 dní před původním termínem porodu. Dostali jsme spoustu instrukcí, jak pečovat o tak malé miminko, jak mu podávat vitamíny, léky, doplňky stravy.
Max je malý ďáblík
Teď je Maxovi 1,5 roku a má se čile k světu. Je to malý ďáblík, všechno ho zajímá, rád nás oba s manželem provokuje, už má vlastní názor, rád se směje, je to s ním obrovská sranda. Přestože se mu pár týdnů po propuštění vyvinula neutropenie a hrozila mu i transfuze kvůli nízkému počtu červených krvinek a nízké hladině železa, tak i z tohoto se dostal a dnes je to (až na tu mírnou neutropenii) zdravý, krásný, a hlavně NÁŠ chlapec!
Velký dík FN Plzeň – Lochotín
Tímto bych chtěla poděkovat personálu FN Plzeň – Lochotín, všem sestřičkám, sanitářům, lékařům z JIRP a JIP neonatologického oddělení a zejména pak úžasným sestřičkám právě z oddělení JIRP a jmenovitě lékařům MUDr. Kepkové, MUDr. Hodačové a MUDr. Matasovi za naprosto úžasnou péči, porozumění, empatii a vždy skvělou náladu. Od té doby s manželem říkáme, že je to prakticky naše druhá rodina, protože byli u těžké startovní pozice našeho syna. Budeme jim vděčni snad navždy.
Všem maminkám i tatínkům chci tímto dodat odvahu, a přestože je to leckdy velmi těžké, tak věřte, že ti malí bojovníci svůj boj nevzdají nikdy, a nakonec si vždy svůj život a zdraví opravdu „vydřou“ a nakonec to zvládnou. Nepropadejte zoufalství a buďte u inkubátorů s nimi!
Napsat komentář