„Když jsem ho viděla poprvé, tak to byl šok,“ vzpomíná Markéta na chvíle po porodu ve 30. týdnu

„Jmenuji se Markéta, je mi 34 let a jsem maminka dvou chlapečků. Vašík se nám narodil v lednu 2018, 10 dnů po termínu s porodní váhou 4 110 gramů. Když jsem v únoru 2020 otěhotněla s Ondráškem, automaticky jsem počítala s dalším obříkem, kterého budou po termínu vyvolávat,“ začíná své vyprávění maminka Markéta. Správně asi tušíte, že vše bylo nakonec jinak…

Počítala jsem s bezproblémovým těhotenstvím

Obě těhotenství jsem měla bez problémů a o preeklampsii jsem skoro nic nevěděla. Celý život jsem měla velmi nízký tlak. Dokonce tak, že si sestřičky dělaly legraci, jestli vůbec žiju, když je venku 30 stupňů a vyšla jsem schody do třetího patra, pořád je můj tlak hodně nízký… To vše bylo až do pondělí 31. 8. 2020, kdy jsem šla na pravidelnou kontrolu na gynekologii ve 30. týdnu těhotenství. Už pár dní předtím jsem měla velké otoky nohou, ale přikládala jsem to horku, které v půlce srpna bylo.

Při kontrole už bylo vše špatně

Vysoký tlak, bílkovina v moči, velký váhový přírůstek (8 kg od poslední kontroly před měsícem), hrozné otoky. Navíc při ultrazvuku se ukázalo, že Ondrášek od poslední kontroly vůbec nevyrostl. A i když paní doktorka původně chtěla ať přijdu na kontrolu za týden, nakonec rozhodla, ať jedu do nemocnice rovnou. Za její rozhodnutí jsem jé opravdu vděčná, protože kdybychom čekali týden, dneska bychom tady ani jeden nemuseli být…

Bylo to tak náročné!

Z nemocnice Krč mě po důkladném vyšetření poslali do nemocnice Motol, která je pro takto malá miminka lépe vybavená. Byl to hrozný šok, protože bylo 31. 8. a já jsem měla termín až 7. 11.. Navíc Ondrášek byl extrémně malý. V nemocnici mi hned začali píchat kortikoidové injekce na dozrání jeho plic. Ty dva dny, kdy jsem v nemocnici ležela, byly velmi náročné. Doma jsem měla dítě, které šlo poprvé do školky a já jsem u toho nebyla, navíc spal úplně poprvé beze mě! V bříšku jsem měla dítě, které na tom nebylo dobře a nevědělo sem, co s ním bude.

A pak se Ondrášek narodil…

Absolvovala jsem různá vyšetření, pravidelné ultrazvuky, dostávala jsem léky na vysoký tlak a naštěstí jsme stihli všechny čtyři kortikoidové injekce. Lékaři se snažili Ondráška udržet co nejdéle, ale už ve středu to vypadlo podle ultrazvuku zle a proto hned po snídani mi zakázali jíst a pít s tím, že porod bude ještě ten den. Ondrášek se po akutním císařském řezu narodil v 17:10 s porodní váhou 1 090 gramů a 33 cm ve 30+5 týdnu. Po domluvě s lékaři jsem chtěla lokální anestezii, která ale nezabrala a můj stav se rychle zhoršoval, proto museli přistoupit k celkové anestezii. Díky tomu jsem miminko viděla až druhý den…

Vidět ho bylo nepopsatelné

To probuzení na JIP, kdy vám nikdo nic neřekne a vy nevíte, co se s vašim miminkem děje, je strašné a nepřála bych to nikomu. Jediné, co mi sestřička na JIP řekla bylo, že apgar skóre bylo 8-9-10. To mě hodně povzbudilo a říkala jsem si, že to bude dobré a Ondrášek je bojovník. Stejně ale, když jsem ho viděla poprvé, tak to byl šok. Věděla jsem, že je malinký a má kilo, ale vidět svoje miminko se všemi hadičkami, přístroji, velikosti jako pytlík mouky, bylo nepopsatelné.

Ondrášek byl opravdu bojovník

Kyslík potřeboval pouze pár hodin, podporu dýchání pár dnů a po 10 dnech byl z inkubátoru na JIP přemístěn do normální postýlky na oddělení JSP NEO6. Absolvoval všechny možné vyšetření a odběry, ale vše vycházelo dobře.

Chodila jsem za ním každý den a nosila mu odstříkané mléko, klokánkovala jsem, starala se o něho a byla jsem ráda, že s ním můžu být. Do postýlky jsem mu donesla naše fotky a obrázky, které pro něho starší brácha namaloval. Povídala jsem si s ní, zpívala jsem mu a četla pohádky pro Kulíšky. Těch 6 týdnů, kdy byl v nemocnici, bylo velmi náročných.

Pak jsme si ho konečně mohli odvézt domů

Každý den jsem odcházela od syna který doma plakal a nechtěl, abych odešla a potom jsem odcházela od Ondráška, který zůstával v nemocnici sám. Nebylo dne, kdy bych nebrečela. Naštěstí Ondrášek prospíval a čas utíkal rychle tak jsem 5 dnů před propuštěním byla ubytována. Trénovali jsme pití bez sondy a těšili jsme se domů.

Po 6 týdnech a 4 dnech jsme si Ondráška s váhou něco málo přes 2 kg odváželi domů. Z nemocnice odcházel na lahvičce (mateřské mléko). Po návštěvě laktační poradkyně a intenzivním tréninku je dnes plně kojený.

Jsme pyšní rodiče

Brzy mu bude 5 měsíců bio a 3 měsíce korigo. Je zdravý, směje se, pase koníčky, snaží se přetočit na břicho a dělá nám jenom radost. Jsme šťastní, že to vše takhle dopadlo a moc děkujeme všem lékařům a sestřičkám z FN Motol za úžasnou péči a lidský přístup.

Držím palce všem maminkám, které mají své miminko v nemocnici a mají strach, co s ním bude. Je to hrozný pocit beznaděje a strachu… Věřte ale svým miminkům, lékařům a také sami sobě.