„Dobrý den, zasílám příběh našeho kulíška,“ napsala nám Háňa. Její vyprávění je vskutku nevšední… Proč? Protože nám ho vlastně přišel převyprávět její syn Michálek, který se narodil ve 29. týdnu s start života měl velmi těžký… Ale je to bojovník!
Ahoj maminky našich nedoklubek ❤️ Jmenuji se Michálek
Svůj vstup do tohoto života jsem nezačal úplně nejlépe, naštěstí už je vše skoro v pořádku. 🍀
16. 1. mě vystěhovali lidé z mého obýváčku, protože to, co mi dodávalo živiny najednou kvůli preeklampsii přestalo fungovat. Na sále jsem si pak párkrát pobrečel a najednou mi dali nový domeček a vyhřívaný 🤫 Vážil jsem 995 gramů a měřil 36 centimetrů, narodil jsem se ve 29+4 týdnu těhotenství.
Tak a teď ke vstupu do života..
Vše probíhalo tak, jak mělo, najednou přišly kontroly. Měl jsem už ve svém obýváčku podezření na srdeční vadu, ale ta se mi nepotvrdila. Díky Bohu 🙏🏼
Těmi všemi kontrolami mi přišli na “něco” v bříšku, co mě tam hrozně moc tlačilo, tak jsem se rozčiloval a nechtěl jsem jíst. Než zjistili, co to “něco” je, dostal jsem infekci 🙄 Ach jo 😶
Pak následovala magnetická resonance, která potvrdila obavy doktorů. Nádor. Takže pár dní po magnetické resonanci: rychlá akutní operace. Já jsem přišel teď na svět a nehodlám odejít! Musím bojovat. (Já vám ukážu 💪🏼💪🏼) Po operaci nastaly další komplikace. Podezření na Alagillův syndrom 😷.
Takže rychle museli naši vyplňovat papíry na genetiku. Další infekce, co dodat 🤷🏼♀️… těch infekcí jsem měl nakonec asi 8… za tak krátkou dobu.
8. 3., kdy měla maminka svátek, jí doktoři udělali neskutečnou radost 🙏🏼 “Dnes mu sebrali masku a dýchá si sám, zvládá to v pořádku, ale to není vše. Dostal mléko v lahvičce, to taky zvládá super. To ještě není vše. Předběžná genetika vychází v pořádku, takže nebude mít žádný syndrom. Pořad to není vše. Nádor je NEZHOUBNÝ.” Máma měla radost, až plakala radostí 💪🏼 a posílala tátotvi sms: Malej je fakt bojovník, jak má být. Byla šťastná moc 😊
Nakonec vypadalo vše v pořádku, ale nebyl bych to já, aprílové miminko, kdybych ty doktory, sestřičky a rodiče nepotrápil (to mám po taťkovi 🤭😜).
Zjistilo se, že neumím moc dobře čůrat, kvůli té zlé věci, co byla v mém tělíčku (měřila 5x2cm). Zavedli mi epicystomii a musím se snažit, ať se ji co nejdřív zbavim. Když maminka měla ke mě nastoupit, přišla další infekce močových cest.
Ach jo, zase nepůjdu domů 😞. Nakonec se to protáhlo o dva týdny, protože jsem si musel někde uhnat další infekci 🤭. Když maminku hospitalizovali se mnou, tak druhý den jsem šel na operaci tříselné kýly, zvětšovala se, potvora jedna. Pupeční kýla je malinká, tak ji neřešili, ale tahle už byla moc 😶 během tak krátkého života jsem prodělal celkem +-8 anestezií.
Všichni se na mě těšili po dlouhých 97 dnech jsem odjel s našima 160 km domů ❤️ Jen ta naše číča se mě bojí, jsem takový stálý vetřelec ❤️
Takže obrovské DÍKY patří všem lidem z Motola, co se o mě a maminku tak krásně starali ❤️❤️❤️
Moje cesta bude ještě dlouhá, ale já to zvládnu, protože místo na tomto světě jsem si poctivě (s pomocí nemocnice) vybojoval 💪🏼🙏🏼
Za chvilku mi bude už půl roku a dělám rodičům jen radost 🥳
Ps: Na poslední foto, když jsem jel domů, tak jsem musel koukat na tu paní, kterou jsem ještě neviděl a říkají ji babička ❤️
Napsat komentář