Předmluva

Rezonance lásky

Život si to občas řídí po svém a někdy nás nejistota z dnů budoucích zmrazí natolik, že i dýchat, jíst nebo spát se zdá jako nadlidský výkon. Často jsem se od dob, kdy se předčasně narodila naše druhá holčička, zamýšlela nad tím, co dělat v takovou chvíli. V dny, kterým dávám bodovou hodnotu tak půl bodu z deseti. Co jsou moje jistoty v dobách nejistoty a jestli nějaké mám. Protože někde přece člověk začít musí. Alespoň pokud si nechce strachem, úzkostí a nejistotou stáhnout úplně smyčku kolem hrdla… Nebo ne? A po mnohých hlubokých úvahách mi opětovně vychází jedna jediná proměnná, která tu jako jistota je vždy…

A tou je LÁSKA.

Protože tam, kde je LÁSKA, strach nemá prostor. V tu chvíli, kdy vás píchá pod sedmým levým žebrem, dva palce doleva a centimetr vzhůru, na spojnici mezi pravou a levou plící, v kolmici středu klíční kosti, těžko můžete zároveň cítit stažené hrdlo, dech mělký a mdlý jako u umrlce a studené krůpěje potu stékající dolů obratel po obratli. To není medicínsky možné…

LÁSKA dřímá v každém z nás a dřímá tam i v dny s bodovou hodnotou nula celá pět. Prožitky lásky jsou nám prostě a jednoduše vrozené – čekají možná jen na to, až je probudíme a jestli je umíme a chceme probudit, i přestože už strach převzal plně otěže. Možná už některé věci nezměníme a nevezmeme zpátky, ale vždycky můžeme čelit překážkám ruku v ruce s tou silnou a všeprostupující vibrací, která naší duši chtíc nechtíc našeptá úsměv a tělo zcela ochromí lavinou horka od hlavy až po palce na nohou.

LÁSKA je totiž tou znásobující silou naší existence… LÁSKA je tou jistotou v dobách nejistoty…

Hojivý vliv láskyplných vztahů a láskyplných interakcí na náš život již dnes potvrzuje i řada studií. Jedním z velkých a úžasných objevů naší éry je fakt, že mozkové dráhy se zapojují na základě našeho každodenního života – těch jednotlivých drobných kroků v něm, myšlenkových pochodů a zejména pak EMOČNÍCH prožitků. A takovéto opakované zapojování okruhu ho posiluje a automatizuje. A nakonec to, čemu věnujeme nejvíce pozornosti, nás vlastně definuje. To, jak se rozhodneme strávit nenahraditelné hodiny našeho života, nás doslova tvoří a také proměňuje. Velmi tedy záleží, jestli to bude v energii lásky, nebo energii strachu…

Všechny vztahy mění mozek a vrývají do něj stopy, ale úplně nejdůležitější v tomto ohledu jsou intimní a láskyplná pouta, která mění jemné mozkové okruhy, formují vzpomínky, tok paměti a myšlenek, emoce, a tím i ten konečný výsledek – vlastní „JÁ“. Funguje to takto hned od prvopočátku nového života.

Při narození začne mozek tvořit nové nervové okruhy na základě příběhu, který se psal ještě za života prenatálního. Každá velká věc, jejíž podstatou je ona tolik skloňovaná láska, začíná výkřikem. Začátek nového života budiž toho mohutným důkazem. Nový život, nový člověk, nová duše jsou náhle ponořeni do výrazných a vzrušujících pocitů, syrových emocí, podivných předmětů a tváří, hry stínů a světel – ale především do pečovatele, jehož kouzlo je v tu chvíli víc než ohromující, je nejsilnější ze všech, má moc léčit, ochraňovat, měnit…

Snímky mozku jasně ukazují synchronizaci neboli jakési sladění mozku matky a dítěte. Ale to, co nemohou ukázat, je vnitřní emocionální pouto, které nepatří vlastně ani jednomu z nich a zároveň je jich obou. Je to komunikační kanál beze slov, komunikační kanál srdce, pohledů do očí a instinktů. Díky obrovským pokrokům v lékařských zobrazovacích metodách již existují důkazy, že při prvním přikládání dítěte se otiskují do jeho mozku stopy, které formují vzorce celoživotního chování, myšlenek, sebeúcty a lásky… Říkejme tomu takové mozkové gravírování mentálních map po porodu. Podobná nervově-chemická alchymie pokračuje po celý život, ale stále tu zůstává otisk z raného dětství, z dob těsně po porodu, který hraje zásadní roli po zbytek života.

Milující vztahy a jejich projevy v podobě doteku, hlazení, chování apod. tedy naprosto jasně mění mozek ze všeho nejvýrazněji a milující dotek stačí ke změně mnohého, ne-li všeho. James Coan, neurovědec z University of Virginia, provedl v roce 2006 experiment se ženami, jejichž vztahy byly šťastné a naplněné láskou, a vyvolával u nich elektrickým impulzem do kotníku bolest. Testy zaznamenaly jejich úzkost před impulzem a při bolestech. Zcela zásadním zjištěním bylo, že mozek žen v tomto experimentu ukázal klid na místech spojených se strachem a úzkostí. A naopak místa spojená s potěšením a pociťováním lásky a bohatá na opiáty jasně zářila. Co to tedy vše vlastně v překladu znamená? Jak to funguje mimo laboratoř a experimenty?

Když váš mozek ví, že jste s někým, komu můžete věřit, nemusí plýtvat drahými prostředky, které mu pomáhají zvládat stres a hrozby. Místo toho může věnovat energii např. dolaďování PROCESU LÉČENÍ. Jeho dveře vnímání jsou totiž v tu chvíli dokořán otevřeny. Láska tedy mění všechno, dokonce i mozek, náš řídicí orgán, a tedy i tělo.

LÁSKA je totiž tou znásobující silou naší existence… LÁSKA je tou jistotou v dobách nejistoty… Nekonečně více a nikdy méně…

MUDr. Kateřina Fialová, Ph.D.
koordinátorka Nedoklubka pro FN Brno,
maminka dcery, narozené ve 30. týdnu těhotenství