Na začátku e-mailu stálo: „Dobrý den, posílám Vám i náš příběh s miminkem do dlaně. Jedná se o naše čtvrté dítě Anastázii. Je narozená ve 30+4 týdnu s váhou 890 g. Snad pomůže příběh i dalším rodičům věřit. Snažila jsem být stručná :).“ Zajímá vás, jaký ten příběh je? Pojďme na to…
Před deseti lety nám lékaři tvrdili, že nemůžeme mít normálně děti. Teď, po deseti letech, máme čtyři. Poslední z nich ale neměla příchod na svět nejjednodušší…
Čtyři děti?! Těšili jsme se!
Když jsme zjistili, že čekáme 4 dítě nejmladší holka měla čerstvě jeden rok. Následně mně řekl doktor, že ztrácím plodovou vodu a že to vypadá zle. Že tedy dáme miminku ještě týden čas, ale připravoval mě na možnost, že budu muset dítě dát pryč. Malá se do týdne naštěstí krásně zberchala a my se smířili s tím, že budeme mít tedy 4 děti a začali se těšit. Jelikož ten rok jsme začali stavět dům, bylo toho velmi mnoho a rok byl náročný jak psychicky tak fyzicky.
Asi v půlce osmého měsíce, se stala nehoda
Zatím poslední holčička, která měla rok a půl, nám sjela na odrážedle ze schodů a čelem narazila na hranu schodu. Okamžitě jsme jeli na pohotovost a díky včasnému zásahu lékařů, byla vrtulníkem transportována do nemocnice v Brně s prasklou lebkou a podezřením na krvácení do mozku. Naštěstí vše dobře dopadlo a krvácení se nepotvrdilo. Bohužel ten stres a strach o ni způsobil stažení cévky do placenty a miminko se přestalo vyživovat. To jsem ale nevěděla. Dozvěděla jsem se to až zpětně. Malá tedy byla cca 4-6týdnů bez výživy.
Ve 30.týdnu přišel zlom
Měla jsem absolvovat klasický ultrazvuk. Objednaná jsem byla na čtvrtek a když jsem přišla k doktorovi, byla tam už jen sestra, která mi řekla, že pan doktor si špatně napsal čas a už je tedy pryč. Vydobyla jsem si u sestry termín na pátek, i když v pátek sono nedělali. A dobře jsem udělala. V pátek jsem přišla na sono a hned po tom, co mi doktor dal na břicho sondu, zbystřil. Řekl mi, že malá je moc malá na 30. týden, a že je tedy něco špatně. Navíc mi naměřil velmi vysoký tlak. Okamžitě mě poslal do nemocnice na Vsetíně. Ze Vsetína mě okamžitě poslali do nemocnice ve Zlíně, protože ve Vsetíně nemají inkubátory a kdyby bylo potřeba porodit, je lepší převoz miminka ještě v bříšku. Ve Zlíně mě okamžitě začali píchat injekce na vývoj plic a rozsudek zněl: nejpozději v pondělí miminko ven.
A tak se narodilo naše 4. miminko
Malá se narodila tedy v neděli císařským řezem s váhou 890 gramů a tělní teplotou pouze 35°C. Manžel čekal před operačním sálem. První viděl malou, kterou ani nemuseli přidýchávat, okamžitě začala sama dýchat. Doktor k mému manželovi přišel a řekl. „Gratuluji, vyhráli jsme 2:0, obě dcerky jsou v pořádku, kdyby byla malá ale v mamince ještě 2 dny chystal byste 2 pohřby.“ Když mi toto manžel řekl, bylo mi do breku a jsem strašně vděčná za to, že vše dobře dopadlo. Malá byla ve Zlínské nemocnici 2 měsíce, než našla sílu jít domů. Byl to boj naučit ji krmit, naučit se s ní cvičit. Je to naše 4. dítě, ale víc vypiplané miminko neznám. Teď má malá 15 měsíců a 6 000 gramů. Je čilá, zdravá, veselá a krásná. Chodí, šplhá a objevuje svět. Moc děkuji všem doktorům ze Zlína i sestřičkám, že to největší piplání zvládli a za úžasnou podporu pro celou naši rodinu. Máme 4 krásné a zdravé děti. Malá si bytí na tomto světě vybojovala neskutečně. Je to bojovnice, příklad toho, že když se chce, všechno jde.
Přeju pevné nervy všem rodičům předčasně narozených dětí a děkuju za super péči a přístup Zlínského neonatologického oddělení.
Napsat komentář