Po porodu jsem jen na pana řidiče zavolala, že je již maličký na světě

V listopadu 2019 jsme se s přítelem shodli, že je čas na miminko a v únoru 2020 jsem už držela v ruce první fotku z ultrazvuku. Těhotenství probíhalo bezproblémově.

Od 6. měsíce těhotenství jsem ale byla střídavě hospitalizována se zkracujícím se čípkem. Žádné jiné komplikace však nebyly. Maličký prospíval krásně.

Ve 30. týdnu jsem byla znovu hospitalizována v nemocnici (doma jsem začala lehce krvácet). Stihlo se ještě podání kortikoidů a o pár dní později se náš Matýsek rozhodl, že je čas ukázat se světu.

V nemocnici mi praskla voda, ale protože v Jilemnici nejsou zařízeni na tak malé děti, byla jsem převezena do FN Hradec Králové.

Matýsek ovšem tak dlouho čekat nechtěl a tak jsem to naše štěstí porodila sama bez pomoci v sanitce (pan doktor zvolil převoz pouze převozním sanitním vozem bez lékaře /sestry). Maličký měl 1 370 gramů a 39 cm.  Po porodu jsem jen na pana řidiče zavolala, že je již maličký na světě. Zastavil na prvním možném místě, položil mi malého na hrudník, přikryl nás dekou a spěchal s námi do nemocnice.

Ten strach, ta bezmoc a nekonečně dlouhý čas, než sanitka zastavila u nemocnice. Celou dobu jsem na Matyho mluvila, prosila ho, aby nepřestal dýchat, aby bojoval. Jeho malá ručička šmátrala po mém těle a já se jen modlila, abychom už byli na místě.

Zvládl to! Náš Matýsek zvládl 20minutovou jízdu do nemocnice pouze na mých bedrech bez jakékoliv pomoci a po necelých 50 dnech v nemocnici jsme si náš poklad bez větších komplikací odváželi domů.

Momentálně je už Matymu 18 měsíců, je to živel k neutahání a naprosté zlatíčko. Veškerá vyšetření dopadají dobře a tak všichni doufáme, že si Maty svůj život bude užívat bez komplikací a omezení 😊.