Maminka Silvie: Jsme šťastní, že nám ji Bůh poslal. Je to náš malý zázrak.

Tam začal boj o život a pro mě, jedny z nejhorších chvílí v životě. Maličká se měla k světu… až do třetího dne. Ráno jsem se vzbudila se zvláštním pocitem staženého hrdla a u srdce úzko… Těšila jsem se na 7. hodinu, kdy jsem mohla jít za Barunkou na JIP.Věděla jsem, že je něco špatně

Když jsem vcházela, otevřela dveře a podívala se naproti do oken, kde stál Barunky inkubátor, bylo u něj hodně lékařů a sester. Když mě uviděli, řekli si něco mezi sebou a lékařka se hned vydala za mnou. Zavírala za sebou hned dveře a já věděla, že je něco špatně a začala jsem plakat.

Sdělila mi, že se Barunce hodně zhoršil stav. Špatně jí fungují ledvinky, plíce, srdce, je nafouklá… a bojuje o život. Uvažují o převozu do Brna, kde by ji provedli punkci, protože si tady asi netroufají, ale počkají. Pan primář rozhodne v nejbližších hodinách.

Odcházela jsem z JIP ve stavu, kdy jsem nemohla stát na nohou

Jediné, co jsem vnímala, byly slzy, které neustále tekly po tváři a bolest u srdce. Po třech hodinách jsem šla se strachem znovu na JIP. Lékaři mi oznámili, že pan primář zkusil udělat punkci, která se povedla, a Barunce z bříška vysáli 80 ml vody. Ulevilo se jí a pomalu postupně orgány začaly fungovat, jak měly. Dny, noci běžely… Tolik strávených chvil u inkubátoru, kdy jsem jen tiše seděla, držela Barunku za její malinkou ručku a sledovala, jak dýchá, nikdy nezapomenu. Ne jednou jsem i u inkubátoru v nočních hodinách usínala… bylo to hodně těžké na psychiku, ale stálo to za to. Klokánkování Barunce pomáhalo a ta pomaličku sílila.

Ani mně se nevyhnuly zdravotní problémy

Já jsem týden po porodu začala mít zdravotní problémy. Vzhledem k tomu, že mám za sebou rakovinu slinivky a transplantaci jater, byla jsem rizikovým pacientem a náhlé otoky pravé strany končetin dost znepokojovaly nejen lékaře, kteří se navzájem mezi s sebou radili, co dělat. Musela jsem podstupovat různá vyšetření… Ve výsledku se ale stav postupně sám upravil, nesměla jsem jen dlouho stát.

Po 19 dnech Barunku přesunuli z JIP na IMP

Pamatuji si, když mi lékařka oznámila, že se Barunka bude přesouvat o patro výš, že jsem plakala. Štěstím, ale ptala jsem se i se strachem v hlase, zda to není ještě brzy? Stále desaturovala. Lékařka mi řekla, že se nemusím bát. Postarají se o ní stejně dobře i na IMP, bude na monitoru a dál pod velkým dohledem v inkubátoru.

Na IMP měl větší možnost trávit s maličkou čas i tatínek. Ten si užíval každé klokánkováné, pak i koupání.

Po 26 dnech Barunku přesunuli z inkubátoru do postýlky

Byla v tu dobu už bez kyslíku. O pár dnů později jsme spolu byly na pokoji. Ten den byl pro mě tak krásný. Stále jsem ji objímala a pusinkovala, protože jsem již nemusela mít roušku. Byly jsme jen my dvě. Po 56 dnech propustili Barunku z nemocnice a tatínek si nás konečně odvezl domů. Doma nás čekal na domě velký plakát s vítáním a oslava.

Konečně jsme byli doma!

Čekání bylo nekonečné. Tolik probdělých nocí, kdy jsme se strachem čekali co se bude dí,t máme za sebou. Byli jsme součástí tolik příběhů maminek s dětmi a jejich rodin, se kterými jsme po těch 56 dnů spojili i náš příběh a život.

To, co jsme společně zažili a prožívali, bylo neuvěřitelné. Od radostných chvil až po smutné a těžké.

Jsme šťastní, že nám andělé drželi ochrannou ruku nad naší Barunkou. Jsem přesvědčena, že na Barunku dohlížel a bude jistě i nadále můj dědeček, který na podzim loňského roku odešel na věčnost. Bylo to pro nás všechny a ještě je hodně těžké. Barunku by si jistě zamiloval, stejně jako si ji zamiloval každý kdo měl tu čest ji poznat. Silnou holčičku, která se v životě jistě neztratí.

Tak vítej na světě Barunko. Život sis vybojovala, tak přejeme jen to nejlepší.

Věříme v zázraky, protože ty se dějí kolem nás… hlavně ale v místě, kde zachránili naši dceru.

Tímto bychom chtěli ze srdce všem poděkovat. Celému týmu lékařů a sester od porodního oddělení, JIP a IMP KNTB Zlín. Hlavně bychom chtěli vyzdvihnout pana primáře Macka za jeho úžasnou práci, empatii a pochopení, kterému taktéž z celého srdce za vše děkujeme.