„Náš příběh.“ Takto prostě nadepsala svůj e-mail maminka Petra. Název ale vystihuje naprosto vše, s čím se nám chtěla svěřit. Jaký je ten její příběh o předčasném porodu?
Otěhotnět nebylo tak jednoduché, jak bych si přála
Vše začalo asi před 4 lety, kdy jsme se s partnerem rozhodli, že si založíme rodinu. A jak to bývá, nebylo to nic jednoduchého. Počít miminko se nám nedařilo, a tak nám můj gynekolog doporučil navštívit reprodukční centrum. To se stalo v roce 2019.
V centru mi zjistili, že trpím anovulací. Lékař mi předepsal nejdříve nějaké hormony. Stal se zázrak a léčba zabrala hned na první pokus a já otěhotněla. Však byl to pro nás zprvu obrovský šok, neboť místo jednoho miminka se nám klubaly dvě.
Těhotenství vydrželo jen do 22. týdne
Šok trval několik týdnů a smíření se, že se rozrosteme o 2 zlatíčka, nastalo, s tím i obrovská radost a očekávání vymodlených dětí. Jenže asi ve 21. týdnu se vše obrátilo a nastalo pro nás to nejhorší období našeho života. Objevila se u mě infekce a mé tělo miminka odmítalo. Ve 22. týdnu nám naši zdraví chlapečci odešli a stali se andílky. Byla to nesnesitelná bolest, která vlastně trvá dodnes. Nějak přežít, jsem zvládla jen díky partnerovi a rodině.
…pak přišlo další těhotenství
V roce 2020 jsme reprodukční centrum navštívili znovu a opět se nám podařilo otěhotnět. Radost netrvala dlouho. Miminko se přestalo vyvíjet a jednalo se o tzv. biochemické těhotenství. To mi mou psychiku pochroumalo ještě více a další „ pokus“ o miminko jsem na nějaký čas vzdala.
Následující rok jsem se trošku se vším vyrovnala a s partnerem jsme se rozhodli znova o založení rodiny a povedlo se, a o to byla větší radost, že se nám klubaly znova dvě srdíčka. Celé těhotenství byl uzel nervů. Šílený strach o miminka, každá kontrola u lékaře s obavami, zda jim srdíčko bije a vyvíjí se, jak by měly.
Kolem 24. týdne jsem měla bolesti v podbřišku
Ty mě vlastně trápily celou dobu, ale v tomto období jsem cítila, že je něco špatně. Navštívila jsem lékaře a ten mi doporučil z důvodu zkracování děložního čípku hospitalizaci. Na rizikovém oddělení jsem ležela s dalšími komplikacemi 6 týdnů, než už to mé tělo opravdu nedávalo a ve 30+5 týdnu jsme na svět přivítali dne 07. 10. 2021 naše 2 holčičky, Malvínku (v 8,31 hodin, s 1 270 gramy a 39 cm) a Anetku (v 8,32 hodin, s 1 460 gramy a 41 cm). Období strachu pokračovalo, o to bylo horší, neboť naše holčičky tu s námi už byly, ale vše se mohlo změnit.
Začátky nebyly lehké, ale dali jsme to!
Každý den jsme za nimi chodili, klokánkovali, povídali si. Den ode dne byly silnější a silnější, naše bojovnice a dneska jim je korigovaně skoro 7 měsíců a jsou to takové čertice, na kterých nedonošenost s pár výjimkami, nepoznáte.
Napsat komentář