Zdravotní sestřička Mgr. Jana Kučová, Ph.D. pracuje ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Jako vrchní sestra Neonatologického oddělení. Letos je jednou z oceněných cenou Purpurové srdce. Co jí přivedlo k neonatologii? Má radost z ocenění, které letos získala u příležitosti oslav Světového dne předčasně narozených dětí? A co vzkázala rodičům předčasně narozených miminek?
Paní magistro, co vás přivedlo k neonatologii?
Už při volbě studia jsem zohledňovala svou lásku k dětem. Po ukončení studia bylo volné místo na Oddělení patologických novorozenců, které jsem bez váhání přijala. Tehdy jsem to považovala za nejlepší krok v mém životě.
Jak na toto tehdejší rozhodnutí nahlížíte dnes?
I s odstupem času si myslím, že osud mi byl v tomto směru nakloněn. Od začátku mé pracovní aktivity jsem dělala vše pro to, abych své místo u nezralých a nemocných novorozenců neopustila.
Je dnešní neonatologie jiná než neonatologie vašich začátků? V čem vidíte největší rozdíl?
V počátcích mé praxe byla péče o děti a jejich rodiny diametrálně odlišná od současnosti v mnoha směrech. Rodiče své děti viděli pouze dvakrát za týden, a to pouze přes okno. Otec byl z péče o dítě zcela vyloučen.
Nezamýšleli jsme se nad škodlivostí některých běžných aktivit. Na pokojích, kde byly děti bez maminek, se svítilo celý den, alarmy monitorů byly hlasité, děti ležely na matracích bez jakýchkoliv polohovacích pomůcek. Ve výčtu toho, co bylo zcela odlišné od současné péče o nezralé novorozence by se dalo napsat velmi mnoho.
Pokud byste se měla podívat do pomyslné křišťálové koule, jaká je, podle vás, budoucnost neonatologie? A jaká je budoucnost české neonatologie?
Věřím tomu, že česká neonatologie drží krok s neonatologiemi ve vyspělých zemích. Budoucnost vidím v rozvoji Family Centered Care. V umožnění celé rodině trávit trvale čas s nezralým novorozencem, už od jeho narození. Určitě to však předpokládá úpravu prostor jednotek intenzivní péče.
17. listopadu se po celé republice slavil Světový den předčasně narozených dětí. Proč má smysl tento významný den připomínat a svátek slavit?
Světový den předčasně narozených dětí chápu jako impuls k zamyšlení se nad tím, že život a zdraví narozených dětí nejsou vždy úplně samozřejmé a pro některé děti to znamená velké úsilí při překonávání překážek. Stejně tak si společnost může uvědomit, jak náročné je období prvních měsíců po narození miminka do dlaně pro jeho rodiče a vlastně i pro celou rodinu. Mnoho lidí netuší, jak malé se tyto děti rodí, jak dlouho trvá hospitalizace, jak komplikovaný a nejistý start do života miminka mají a co všechno musí zvládat jejich rodiče a sourozenci.
U příležitosti právě těchto oslav jsou udíleny ceny Purpurového srdce. Vy jste letos obdržela tuto cenu za Českou asociaci sester. Co vy na to? Jaké máte pocity? A myslíte, že obdržení takovéto ceny přináší také třeba nějakou zodpovědnost?
Byla jsem velmi překvapená, když mi byla nominace Českou asociací sester oznámena. Přemítala jsem, jak je možné, že jsem byla vybrána právě já. Určitě to vnímám velmi pozitivně, vážím si toho a jsem na ocenění pyšná. Vím, že moje pracovní úsilí je důkazem existence velmi dobrého pracovního kolektivu, který mě motivuje, podporuje a s řadou pracovních aktivit mi pomáhá. A samozřejmě to vnímám i jako závazek pokračovat v pracovním úsilí i nad rámec povinností.
Kde má cena, myslím ta fyzická, své místo? Dělá vám radost?
Cena, kterou jsem dostala, je nádherná. Momentálně mám purpurové srdce doma, protože jej ještě neviděli všichni členové širší rodiny. Jelikož je to pracovní ocenění, rozhodla jsem se, že si toto ocenění později nechám v práci, kde pro něj mám vybráno důstojné místo.
Vidíte ráda své, původně maličké pacienty, když trochu odrostou?
Jakékoliv informace o tom, jak se daří našim malým pacientům považuji za velmi důležité. Mnoho těchto dětí má velmi komplikovaný start do života s nejistou prognózou pro jejich další vývoj. Proto máme vždy radost, když rodiče přijdou s odstupem času ukázat, jak se dětem daří.
Osudy dětí sleduji také na sociálních sítích, kde rodiče sdílí fotografie a úspěchy“ našich“ dětí. A v neposlední řadě se účastním každoročně setkání rodin předčasně narozených dětí, které prošly naší neonatologií. Pro všechny, kdo o předčasně narozené děti pečují, považují za velmi motivující vidět na vlastní oči, že naše úsilí stojí za to.
A ještě: Vzkázala byste něco rodičům, kteří zrovna stojí u inkubátorů a strachují se o své maličké miminko?
Rodičům bych vzkázala, že trpělivost, kterou vyžaduje předčasné narozené miminko, určitě stojí za to. Velkým darem pro tyto děti je co nejčasnější a nejčastější kontakt s rodiči. Tuto myšlenku se snažíme rodičům předat prostřednictvím sloganu na zdi našeho oddělení: „Rodiče nejsou návštěva, rodiče patří k dětem“.
Dále bych rodičům vzkázala, aby se neuzavírali do sebe, ale aby vyhledali a přijali podporu okolí. Z mnoha rozhovorů s rodiči předčasně narozených miminek vím, že jednou z velmi významných neformálních podpor jsou sdílené příběhy nebo fotografie dětí, které měly podobně těžký start do života. I proto jsme na našem oddělení pořídili stěnu současných fotografii dětí, které byly z důvodu nezralosti na našem oddělení hospitalizovány.
MEDAILONEK Mgr. Jana Kučová, Ph.D.
Celý svůj profesní život se věnuje nezralým novorozencům. Na oddělení pro nezralé novorozence nastoupila jako sestra u lůžka v roce 1987 po ukončení Střední zdravotnické školy s odborností dětská sestra. Postupně si své vzdělání prohlubovala, nejdříve specializačním studiem resuscitační a intenzivní péče v pediatrii, později také studiem na vysoké škole. Zaměřením jejího studia bylo ošetřovatelství v bakalářském, magisterském a nakonec i v doktorském studijním programu. Nyní pracuje na pozici vrchní sestry Oddělení neonatologie Fakultní nemocnice Ostrava. Jejím cílem je vyhledávat možnosti pro zlepšení péče o nezralé novorozence a zavádět je do praxe. „Myslím, že se nám to, s pomocí vynikajících spolupracovníků našeho týmu, daří,“ říká k tomu. Znalosti a praktické zkušenosti se snaží předávat studentkám vysokoškolského studijního oboru dětská sestra a porodní asistentka. Nejen v pracovním, ale i v osobním životě ráda čelí výzvám. Miluje sport, především náročné fitness tréninky. Ráda jezdí na kole, v létě zkouší paddleboard. Umí si ale také užít relax v bazénu nebo sauně. Volný čas věnuje také domácnosti a v poslední době i své malé vnučce.
Napsat komentář