Předčasný porod z pohledu porodní asistentky
Bc. Tereza Plojharová
porodní asistentka
Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Předčasný porod je zátěžová situace pro všechny zúčastněné – jak pro rodiče a nenarozené děťátko, tak i pro zdravotnický personál. Základem je dobrá komunikace mezi rodiči, porodníky a porodními asistentkami, neonatology a pediatry.
Péče o ženu s předčasným porodem se liší podle toho, zda se jedná o ženu s hrozícím předčasným porodem, nebo o ženu po porodu. V každém případě je velmi důležitá empatie a porozumění ze strany zdravotnického personálu.
Během celého pobytu ženy ve zdravotnickém zařízení se musí pomýšlet na mnoho faktorů, které ji mohou ovlivňovat. Čím déle je pacientka hospitalizovaná, tím větší je pravděpodobnost, že se u ní projeví tzv. hospitalismus. Ten se může rozvinout vlivem mnoha negativních faktorů, které působí na pacientku během celé hospitalizace. Porodní asistentka musí všechny tyto faktory brát v úvahu a snažit se předcházet vzniku komplikací. U takovýchto pacientek lze očekávat vznik depresí, úzkosti, nejistoty, pocitu bezmoci a zejména strachu o své nenarozené děťátko. Mohou se vyskytnout i ekonomické a partnerské potíže, v některých případech dokonce i ztráta sociálních kontaktů.
Žena je často na dlouhou dobu vytržena ze svého běžného života, a tím ztrácí i kontakt s okolím a uzavírá se do vlastního světa. Pro ni je to nová a neznámá situace, na kterou nebyla většinou vůbec připravena. A rolí porodní asistentky je pomoci jí novou životní etapu přijmout a naučit se v ní pohybovat. Velmi důležité je všímat si všech psychických změn, které se u hospitalizované ženy projeví, a umět na ně vhodně reagovat. Psychika je totiž velmi důležitou, ale bohužel často opomíjenou oblastí péče.
Ošetřovatelská péče se všeobecně řídí lidskými potřebami, které americký psycholog Abraham H. Maslow (2014) rozdělil na potřeby fyziologické, potřebu jistoty a bezpečí, sounáležitosti a lásky, uznání a sebeúcty, kognitivní potřeby, potřeby estetické a potřebu seberealizace. Při hospitalizaci jsou všechny tyto potřeby ohroženy a cílem zdravotnického personálu je snažit se je zabezpečit.
V první řadě je důležité saturovat základní fyziologické potřeby, aby žena neměla žádné bolesti, nekrvácela, cítila se dobře, neměla obtíže s vyprazdňováním, správně se stravovala atd.
Žena by měla být zároveň o všem informována, zejména o zdravotním stavu a o tom, jaký bude postup její léčby. Měl by jí být také umožněn kontakt s rodinou. Velmi důležité je nabídnout jí kvalitní a důvěryhodné informační zdroje a možnost kontaktovat různé organizace, kde si může promluvit s někým, kdo si prošel podobnou zkušeností.
Ženy, u kterých hrozí předčasný porod, jsou zpravidla hospitalizovány na oddělení rizikového a patologického těhotenství. Těhotná se ocitá v novém a neznámém prostředí, má strach z toho, co bude následovat a zejména strach o zdraví svého nenarozeného děťátka. První kontakt, který zde navazuje, je právě s porodní asistentkou. Ta bývá první, která ji vítá na oddělení, a stává se člověkem, na kterého se může kdykoli obrátit. Těhotná žena zde tráví většinou čas až do porodu, který může přijít velice rychle nebo až za několik měsíců. Každá porodní asistentka, která o takovou ženu pečuje, to vše prožívá s ní a není nic hezčího, než když se těhotenství podaří udržet co nejdéle a narodí se zdravé miminko.
Ve chvíli, kdy se blíží porod, se žena dostává na porodní sál, kde se opět setkává s porodními asistentkami. Těhotná je často velmi vystrašená, znovu se dostává do neznámého prostředí a strach o zdraví miminka je v případě předčasného porodu stále větší. Na porodní asistentce je, aby se snažila ženu co nejvíce uklidnit a provedla ji celým porodem.
Po porodu žena odchází na oddělení šestinedělí, kde o ni též pečují porodní asistentky. Pro ženu často nastává další velmi náročná fáze. Pro matky nedonošených dětí je to ještě náročnější – její miminko je často hospitalizováno na jednotce intenzivní péče v inkubátoru a žena s ním nemá možnost být ve stálém kontaktu. V tomto období je sama ještě oslabená, zotavuje se po porodu a odloučení a stres často vedou ke zhoršení psychického i fyzického stavu. Na porodní asistence je opět zhoršení stavu rozeznat a včas zareagovat. V tom vždy velmi pomáhá kontakt s miminkem, možnost si ho pochovat a pomazlit se s ním, nakojit ho, být mu nablízku a naučit se o něj pečovat. Dnes se často využívá tzv. „klokánkování“, kdy je dítě pokládáno na tělo matky, kůží na kůži. Vytváří se tak mezi nimi intimnější kontakt, dítě cítí matčino tělo, její tep, vůni, … a cítí se bezpečně.
Celé poporodní období je pro ženu velmi náročné a porodní asistentka zde zastává důležitou roli. Pečuje o ženu a stává se jí rádkyní v péči o novorozence. Ženy jsou často propuštěny domů bez svého dítěte, které zůstává dále hospitalizované v nemocnici. Své dítě v tu chvíli svěřují zdravotnickému personálu, který se o něj v době její nepřítomnosti stará. V tu chvíli jim nechává to nejcennější, co má. Některé ženy za svým miminkem dochází do nemocnice každý den, což je pro ně taktéž velmi náročné, a na porodní asistence a dětských sestrách je jí to co nejvíce ulehčit. Být trpělivé, empatické, komunikovat se ženou a podávat jí informace o jejím dítěti.
Porodní asistentka je osobou, která ženu provází po celou dobu těhotenství, během porodu a následně i po porodu. Měla by se stát emocionální podporou ženy, umět ji vyslechnout, poradit a snažit se jí vše co nejvíce ulehčit, jelikož předčasný porod je velmi náročná životní situace a je důležité mít kolem sebe lidi, kteří tuto zkušenost pomohou překonat.