Mýty a pověry o předčasném porodu
Zeptali jsme se gynekoložky MUDr. Hany Hrbáčkové
Když chybí plodová voda před hranicí životaschopnosti, miminko nemá žádnou šanci se narodit?
Pokud v děloze není žádná plodová voda, často není to, co nás nejvíce trápí, její nepřítomnost, ale příčina, proč vůbec chybí. Pokud je příčinou předčasný odtok plodové vody, chodí maminky na pravidelné ultrazvukové kontroly, zda ještě je přítomno alespoň malé reziduum, díky kterému se může miminko v děloze hýbat, které může polykat a díky kterému může vyvíjet plíce. V úplně ideálním případě se stane, že má pacientka stále negativní zánětlivé markery (tedy nepřítomnost infekce) a voda se jakýmsi zázrakem, který si vysvětlujeme slepením plodových obalů, začne stále více hromadit. Díky tomu pak může těhotenství pokračovat třeba až do termínu porodu. V případě, že je vody v průběhu těhotenství alespoň trochu, těhotenství může pokračovat, ale je zde vyšší riziko poruch dýchání u miminek po porodu kvůli hypoplazii plic, případně vyšší riziko deformit končetin (například polohové equinovary – tedy špatné postavení v kotnících plodu).
Mnohdy je nepřítomnost plodové vody před hranicí životaschopnosti zjištěna z jiných příčin – často kvůli nepřítomnosti obou ledvin miminka. Tento stav je pak bohužel po porodu neslučitelný se životem.
Když odteče plodová voda po 24. týdnu těhotenství, musí nastat porod během několika dnů?
Při jakémkoli odtoku plodové vody je pacientka přijata k hospitalizaci a pravidelně se kontrolují zánětlivé markery (tedy to, zda se v těle nerozvíjí infekce), současně se opakuje kultivační vyšetření poševního prostředí, sleduje se i množství plodové vody (zda je alespoň malé množství v děloze přítomno). Pacientky v riziku předčasného porodu dostávají preventivně alespoň ze začátku antibiotika. Dále se pak vidí dle aktuálních výsledků. Pokud se zánět v těle nerozvíjí, miminko roste a má alespoň malé množství plodové vody kolem sebe, je možné v těhotenství dále pokračovat, dokud jsou výsledky takto příznivé. Je samozřejmě ale třeba, aby byli rodiče miminka řádně poučeni o vysokém riziku špatného vývoje plic a s tím souvisejících komplikací po porodu, případně o dalších rizicích – například polohové deformity.
V případě, že začnou markery zánětu stoupat a v těle maminky se rozvíjí zánětlivá reakce, přistupuje se pak k porodu dle aktuální situace – buď vaginálně, nebo císařským řezem.
Předčasný porod začíná, když budoucí maminka má kontrakce dělohy a začíná rodit, nebo jí praskne plodová voda dřív než v termínu porodu.
Co je na předčasném porodu zrádné, je to, že bohužel většina jeho „příznaků“ probíhá dlouhou dobu skrytě a to, co pak pacientky začnou pozorovat, je skutečně často až začátek kontrakcí či odtok plodové vody. Vlastní mechanismy předčasného porodu ale dle našich informací začínají v řádech dnů, ne-li týdnů před vlastními poznatelnými projevy. Jedná se zejména o bezpříznakové zkracování děložního hrdla, poruchu imunotolerance mateřského imunitního systému, který přestává tolerovat de facto z poloviny cizí plod a rozvíjí zánětlivou reakci.
Stále probíhá velké množství výzkumů, které se snaží včas odhalit pacientky, které mají fyziologický průběh těhotenství, ale jsou ve vysokém riziku předčasného porodu. Bohužel s větší jistotou tyto pacientky stále nejsme schopni spolehlivě zachytit.
Žena rizikově těhotná musí být v klidu a ležet, aby neporodila dřív?
V dřívějších dobách byla tato poučka tím hlavním, co mohly pacientky v riziku předčasného porodu pro udržení těhotenství udělat. Být v klidu, moc se nehýbat, a tím prodloužit své těhotenství (což se stejně bohužel často nepodařilo). V dnešní době máme určité možnosti, jak těhotenství alespoň o trošku prodloužit s pomocí medicíny. Existují chirurgické postupy, například provedení jakéhosi zašití děložního čípku (cerkláž), dále pak farmakologické možnosti – podávání léků, které potlačují děložní činnost, podávání gestagenů na podporu imunomodulace, a tím potlačení rozvoje zánětlivé reakce vedoucí k předčasnému porodu atd.
Samozřejmě je vhodné, aby pacientky byly v co nejlepší psychické pohodě (psychickém klidu), což se, vzhledem k jejich obavám z rizik předčasného porodu pro miminko, snadno říká. Je proto vhodné zapojit do péče o těhotnou její rodinu i blízké přátele, kteří jí spíše pomohou udržet dobrou náladu a rozehnat chmury.
Stran fyzického klidu je lepší všeho s mírou. Rozhodně se nedoporučuje pohlavní styk, který by mohl vést k nástupu děložní činnosti. Ostatní drobné fyzické aktivity jsou ale možné a často i vhodné. Rozhodně není ideální, pokud by si pacientka v riziku předčasného porodu ve 20. týdnu lehla do postele a až do porodu z ní nevylezla.
I silné bolesti břicha v těhotenství jsou obvyklé a nemusí jít o komplikaci nebo předčasný porod?
Pokud má pacientka silné bolesti břicha, měla by být vždy vyšetřena lékařem, protože jakékoli bolesti (a to nejen u těhotných pacientek) by měly lékaře upozornit na riziko probíhajícího patologického stavu. Může se jednat o náhlou příhodu břišní (zánět slepého střeva, žlučníku, kamínek putující močovodem atd.), zánětlivý stav (zánět slinivky, ledvin, …) či – v případě těhotných – i o počátek předčasného porodu nebo HELLP syndromu.
Není tedy vhodné bolesti břicha v těhotenství jakkoli bagatelizovat s tím, že těhotným tuhne břicho, bolí je a že je příčinou například růst dělohy.
Jsou otoky v těhotenství opravdu normální?
Otoky v těhotenství jsou poměrně častým jevem – zejména ve třetím trimestru. Příčinou je často nedostatečný příjem bílkovin, dlouhodobé stání či růst dělohy, která brání správnému žilnímu návratu z dolních končetin.
Dotaz na přítomnost otoků by měl proběhnout při každé těhotenské poradně ať již v nemocnici, či v ordinaci obvodního gynekologa. Pokud pak pacientka otoky má, měl by lékař vyšetřit jejich příčinu – zda se jedná o „běžné otoky“, v tom případě doporučit vyšší příjem bílkovin, kompresní punčochy, preventivní zvedání končetin jako úlevovou polohu. V případě, že je podezření na závažnější příčinu (rozvoj preeklampsie, trombóza atd.), měla by být tato příčina co nejdříve ověřena a pacientka by měla mít nadále odpovídající péči a režim sledování.