Lenka Novotná stála v čele Nedoklubka v letech od roku 2007 do roku 2011. Jsme neustále v kontaktu a jak nám sama v úvodu rozhovoru napsala: „Ahoj holky, děkuji, bylo pro mě důležité si vše promyslet. Byla to pro mě retrospektiva mých posledních 10 let života. Pečlivě sleduju na FB co děláte! Držte se. Kdybyste potřebovaly s něčím pomoct, dejte vědět. Můžeme něco vymyslet.“

Je pořád s námi. Dala Nedoklubku směr. Stála v roce 2008 u vzniku evropské organizace EFCNI, jíž jsme aktivním členem dodnes. Děkujeme jí! A sdílíme s vámi krásný rozhovor…

Co tě přivedlo k Nedoklubku?

K Nedoklubku mě přivedlo předčasné narození mých dvojčat ve 27+5 t.t. v roce 2006. Zoufale jsem hledala nějaké informace o diagnózách a komplikacích, a webové stránky Nedoklubka pro mě byl jediný zdroj. Četla jsem veškeré informace tam zveřejněné a poté jsem i napsala tehdejší předsedkyni a zakladatelce paní Hamplové. Ona mi po pár měsících spolupráce nabídla, jestli sdružení nechci vést, protože ona sama je již v pracovním procesu.

Co pro tebe Nedoklubko znamenalo tehdy a nyní?

Tehdy to pro mě byla záchranná kotva v těžké životní situaci. Dnes je to pro mě vzpomínka na neopakovatelnou životní zkušenost. Myslím tím vést neziskovou organizaci a pracovat na popularizaci do té doby tabuizovaného tématu na veřejnosti.

Co ti přineslo a co ti třeba i vzalo?

Přineslo mi ohromnou úlevu a smysl. Samozřejmě to byla časová i finanční investice, ale myslím že to byla jedna z těch dobrých životních investic. Naučila jsem se a pochopila spoustu věcí. Naprosto zásadní pro mě třeba byla zkušenost s tím, když jsem začala pro Nedoklubko psát blog a zřídila účet na tehdy se rozjíždějící se sociální síti Facebook. Bylo zajímavé sledovat, jak se na to téma postupně nabaluje víc a víc lidí, kromě rodičů také lékaři a další odborníci. Postupně nabízeli i pomocnou ruku a radu, což se velmi hodilo. Když děláte zajímavé nebo nové věci, vždy to přitáhne zajímavé lidi. Nesmírně poučná byla také spolupráce s tehdejší předsedkyní Czechdesignu Veronikou Loušovou, která mi pomáhala s konceptem výstavy Design pro nejmenší miminka a také fotografií od pana Štreita Miminkda do dlaně. Zajímavé bylo vidět, jak tyto dvě osobnosti velmi rychle rozpoznali, že se jedná o téma, které je citlivé, a jeho správným uchopením můžete pomoci spoustě lidí. Skutečně za tím byla touha pomáhat, a to je něco velmi vzácného. Z doby působení Nedoklubka mi zůstalo pár přátel a známých s ušlechtilým a čestným charakterem. Vzpomínám stále na vedení České neonatalogické společnosti, které mi podalo pomocnou ruku, konkrétně prof. Richard Plavka či MUDr. Martin Čihař. Dále s vděčností vzpomínám na podporu paní doktorky Daniely Sobotkové, která stála v devadesátých letech u zrodu Klubu rodičů a přátel nedonošených dětí a Nedoklubko vždy podporovala. A spousty dalších lidí. Nedoklubko pro mě vždycky zůstane srdeční záležitost.

Dokážeš zhodnotit své fungování, co bylo těžké a náročné, co tě bavilo a naplňovalo, jaké jsi měla vize a plány a proč jsi vlastně odešla?

Do té doby, než jsem mi nabídla tehdejší předsedkyně paní Hamplová, jestli nechci Nedoklubko vést, jsem vůbec netušila, co je to nezisková organizace, a jak funguje. Velmi mne mrzí, když dneska slyším útoky na neziskové organizace, protože vím, že fungování těchto organizací je ve většině postaveno na ohromném nadšení a nasazení lidí. Náročné bylo poprvé stanout v čele organizace a řídit ji. Tahle zkušenost mě nakopla k tomu, že jsem se po odchodu začala věnovat teorii řízení, a podstoupila jsme v tomhle směru vzdělávání a koučování. Odešla jsem tenkrát proto, že jsem si vnitřně neuměla poradit s tím, že i v neziskovém sektoru jsou lidé, kteří poškozují jiné organizace a myšlenky. Dneska to už vidím zcela jinak a asi bych se tomu uměla postavit také jinak. Na druhou stranu je otázka, jak dlouho bych zvládala sedět na dvou židlích, tj. v práci a v neziskovém sektoru.

Jaká byla tvá spolupráce na knize Narodilo se předčasně? Za projekt miminka do dlaně jsi dostala zlatou plaketu od VFN Praha a cenu poroty na 2. ročníku Ceny za společenskou odpovědnost firem Francouzko-české obchodní komory, co pro tebe ocenění znamenala?

Ocenění za projekt Miminka do dlaně dostala firma Plastia, což je můj a manželův společný projekt. Bylo to proto, že firma financovala nákup stojanů na výstavu a další výdaje, například občerstvení, pronájem sálu nebo moderátora během vernisáží. Bylo to poprvé, co firma dostala ocenění za společenskou odpovědnost. Od té doby se mi poněkud lépe prosazuje finanční podpora různých neziskových aktivit a projektů, protože lidé uvnitř firmy lépe chápou význam a dopad. Na knize Narodilo se předčasně se mi pracovala výborně, protože ji měla na starosti paní Těthalová z Portálu, a to byla ta nejlepší mentorka, kterou jsem mohla dostat. Spadla jsem do psaní knihy naprosto nepřipravená a bez jakýchkoliv znalostí.

Jaké pro tebe bylo např. natáčení pořadu TV Klíč? Medializace vlastního příběhu ….
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096060107-klic/212562221700001/obsah/188697-zachrana-nedonosenych-deti

V té době, kdy se mi děti narodily předčasně, jsem hledala nějaký vyšší smysl toho, co jsem v té době vnímala jako životní smůlu. Velmi rychle po zveřejnění prvních videí a pořadů o nás mi spousta lidí psalo, že jsem pro ně inspirace a návod, jak věci zvládat a jak se na ně dívat. To byla největší podpora toho, proč jít do zveřejnění osobních věcí. V současné době jsem výrazně opatrnější ve zveřejňování soukromí, protože už se nejedná o podporu nebo inspiraci lidí čelících nějaké životní trabli. Minimálně to je tím, že se dnes potýkám s běžnými životními situacemi, ovšem předčasné narození dětí se tomuto pojmenování vymykalo a vymyká.

Jak vidíš Nedoklubko dnes? Znamená pro tebe ještě něco nebo je to zcela uzavřené téma?

Nedoklubko pravidelně sleduju na FB a jsem ráda, že se mu daří. Je to jako když vypustíte do světa svoje dítě a sledujete, jestli vás vlastně vůbec potřebuje. Nicméně je faktem to, že již nemáme v celém tématu emoční angažovanost, protože jsem celé předčasné narození svých dětí zpracovala a vyrovnala jsem se s ním.

Jak se máš dnes? Jaká je tvá profese? Jak se daří tvým dětem?

Zpátky jsem se vrátila ke spoluřízení firmy Plastia, kde vedu vývoj. Jsem vnitřně nastavená na dosahování neobvyklých a těžkých cílů, takže jsme spolu se svými kolegy opět na této cestě. Podařilo se nám pár zajímavých věcí a máme z toho radost. Opět jsme inspirací pro firmy, které pracují s designem. Dětem se daří dobře. Pouze u chlapečka se rozvinul, možná jako následek předčasného porodu, Aspergerův syndrom a ADHD. Nicméně se nám podařilo ho dát do školy, která pracuje s principy svobodné školy. Je tam velmi spokojený a my jsme díky němu měli možnost zase poznat něco, do čeho bychom možná s běžným a standartním dítětem nikdy nešli. Nedonošené děti jsou celoživotní inspirací.

Děkuji také Veronice Hřebejkové, naší člence realizačního týmu a koordinátorce pro Plzeň a Karlovy Vary za zpracování otázek pro rozhovor. Verunka už je v Nedoklubko také desátým rokem a tvoří ten úžasný a silny nedoklubí tým…

Podpořte i Vy Nedoklubko svým příspěvkem. Má to smysl. Daruji Nedoklubku dárek k narozeninám

„Děkuji, Leni. Za to, že jsi svou energií a nadšením přivedla tenkrát do Nedoklubka mě. Byla jsem nadšená s jakým úsilím a láskou pomáháš rodičům s předčasně narozenými dětmi. Dodnes vzpomínám na naši první osobní schůzku, kdy jsme se sešly v kavárně na Karlově náměstí, Ellince tenkrát byl necelý měsíc a jen jsem si odskočila od Apolináře na kávu s Tebou. Napsala jsem si tenkrát do Ellinčina deníčku: „3.8.2010- Setkala jsem se s paní Novotnou z Nedoklubka.“ Tenkrát jsem Tě tak obdivovala za to, že děláš to, co děláš:-) A tak jsem asi chtěla taky:-)“ Děkuji za rozhovor. A děkuji, že jsem se mohla stát součástí tak krásného a smysluplného projektu. S láskou Lucie Žáčková“