Nezralým novorozencům hrozí tzv. syndrom respirační tísně. V případě, že se při hrozícím předčasném porodu včas podají kortikosteroidy, vývin plic se urychlí a miminku to významně zvýší šance na přežití.
Plíce zralých dětí produkují látku, která se nazývá surfaktant. Surfaktant pokrývá plicní sklípky, udržuje je rozšířené, a tím velmi usnadňuje dýchání. Předčasně narozené děti mají po porodu této látky málo. Dýchání je pro ně tedy velmi namáhavé. Tento stav nazýváme syndrom respirační tísně, který se léčí řízenou ventilací a podáváním surfaktantu do plic. Syndrom respirační tísně (tzv. RDS) postihuje přibližně 85 – 90 % předčasně narozených dětí s porodní hmotností do 1 kg. Vyskytnout se ale může i u novorozenců s vyšší porodní váhou.
V druhé polovině minulého století výzkumy prokázaly, že riziko vzniku syndromu respirační tísně výrazně snižuje antenatální (=před porodem) podání kortikosteroidů, které je prováděno injekčně. To je indikováno u žen mezi 24. a 33. týdnem těhotenství, u kterých hrozí předčasný porod. K podání kortikosteroidů se přistupuje pouze v případě jasných příznaků hrozící předčasného porodu – zvýšená děložní činnost, výrazné zkracování děložního čípku, předčasný odtok plodové vody, preeklampsie atd. . Současně s podáváním kortikosteroidů se lékaři snaží dále předčasnému porodu zabránit, například podáváním tokolytik (látky, tlumící děložní stahy). I nedokončené podání kůry kortikosteroidů má pozitivní účinek na plíce novorozence.
Včasné podání kortikosteroidů zachránilo mnoha novorozencům život, bohužel ale chybí dostatek informací o jejich dlouhodobém účinku na lidský organismus. Tyto látky ovlivňují pravděpodobně i jiné orgány, než plíce, což se může projevit třeba až s odstupem času. Je proto při jejich podání vždy důkladně zvážit jejich momentální přínos před možnými budoucími riziky, což platí zejména u terapií opakovaných.